SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Curtis Mayfield (167.)

Vypíchneme-li do čela osvětových čarodějů, který na jazzových a bluesových základech ukovali prazáklady funku, soulu a rhythm&blues, zúžené magické kvarteto Marvin Gaye - Stevie Wonder - James Brown - Curtis Mayfield, tři čtvrtiny z velké čtyřky už jsou na pravdě boží.

SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Marvin Gaye (68.)

Curtis Mayfield (narozen 3. června 1942 v Chicagu) přitom přežil mnohé. To nejtragičtější a zároveň nejgrotesknější v srpnu 1990 v New Yorku, kdy mu páteř rozdrtil špatně upevněný reflektor a zpěvák a kytarista ochrnul na spodní polovinu těla.

FIELD ONE

Předtím ovšem dlouhé roky řádil. Začal zpívat už v sedmi letech v gospelovém sboru, usilovně se učil na kytaru, složil první písničky, vyrůstal ve velmi muzikální rodině. V roce 1956 sestavil první soubor Roosters, s nímž na sebe - jako mladičký, ovšem sebevědomý a schopný frontman - poprvé upozornil hity jako Gypsy Woman, Keep On Pushing nebo People Get Ready. Do repertoáru stále častěji, vedle prověřených bluesových a rock'n'rolových standardů, zařazoval striktně autorské věci a v 60. letech už byl jedním z určujících hybatelů chicagské scény (do Top 10 pronikl v období 1961-1972 úctyhodnými třinácti hitsingly).

Psal i pro kolegy z branže, jeho skladatelský um si nemohli vynachválit chicagští soulmeni jako Major Lamce nebo Billy Butler, stál i za velehitem Staple Singers Let's Do It Again, který vévodil soundtracku k stejnojmennému filmovému šlágru s Billem Cosbym a Sidneyem Poitierem v hlavních rolích. Šéf Staple Singers, Mavis Staples, Curtise zbožňoval a považoval za největší zadostiučinění a rozkoš svého života, že mohl o mnoho let později jeho People Get Ready ("Tak se připravte, lidi/Vlak už přijíždí/Vykašlete se na jízdenku/Prostě naskočte...") vystřihnout živě s Bonem jako poctu tehdy ještě žijícímu a dávno nesmrtelnému Mayfieldovi.

SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: James Brown (14.)

WE LOVE YOU, CURT

Sólokariéru načal (přes některá pozdější epizodní oživení The Impressions) koncem roku 1970 albem lapidárně nazvaným Curtis, na němž se odchytil od cukrového zromantičtělého softsoundu směrem k rytmicky údernějšímu funky a tyto nové výboje, charakterizované hypnotickými basovými figurami a kytarovými wah wah beglajty, nejmarkantněji zúročil o dva roky později na soundtracku k filmu Superfly.

"Modlili se" k němu všichni - Eric Clapton, Bruce Springsteen, Rod Stewart, Herbie Hancock, stejně jako dnes berou s úctou na jazyk jeho jméno Lenny Kravitz, Lauryn Hill, Elton John, Ice-T nebo Mary J. Blige anebo (tehdy i teď) jeho ročník Paul McCartney, nemluvě o Wonderovi - ti všichni mu v určitých obdobích zároveň připravili i stylová tribute alba, jak se sluší a patří na opravdového přelomového stylizátora a ne nějakou mediálně vyhoněnou papírovou figurínu. Mayfield nebyl jen skvělý zpěvák, kytarista, skladatel a klíčový architekt chicagské soulové scény - jako povšechně a přirozeně talentovaný muzikant odvedl své i na producentském poli, kde využil svůj záviděníhodný cit a smysl pro tehdy neslýchané sepětí psychedelického funku a rocku (své ví třeba Aretha Franklin, Gladys Knigt nebo zmínění Staples Singers).

A oháníme-li se dnes poněkud módní "latinou"? I tou byl repertoár The Impressions díky svobodomyslností Mayfieldova talentu přeplněný jako chutný pohár.

HOŘKÁ ÚNAVA

Zemřel dva dny po Štědrém dnu 1999 v nemocnici v Roswellu v jižanské Georgii, kde se s rodinou usídlil v roce 1995. Po nešťastném newyorském incidentu dál skládal a sporadicky vystupovat, ovšem psychicky šel ke dnu, protože se nikdy zcela nesmířil s životem mrzáka.

"Jsem vozíčkář a nevím dne ani minuty, kdy zemřu - a jsem strasně unavený," svěřil se v jednom z posledních interview v roce 1998 pro New York Times. Zesnul tiše v kruhu rodiny, novináři pátrali po příčině, ale manželka Altheida se jen hořce smála: "Co ještě chcete, když vám všechno dal?"

text: Jan Petřičko, foto: last.fm

Témata: Curtis Mayfield, funk, soul