PEARL JAM - Riot Act

Není však zrnka alibismu v tvorbě skupiny, která vysloveně jde celá léta proti proudu. Ne programově, ne navzdory někomu či něčemu, ale jako výslednice vektorů neobyčejného talentu jednotlivých členů a zajímavé konstelace, kdy a hlavně proč se tito dali druhdy dohromady. Existuje prostě něco jako rock a pak jsou tu Pearl Jam. Durové a mollové stupnice rozházeny jakoby beze smyslu, který nádherně vytane až po uchopení celého tvaru. Melodie ne na odiv, ale jako vehikl pro celkově zesyrovělý výraz, v němž je stejně tak místo pro umělecký jako pro sociální světonázor. Struktura skladeb vytrysklá ne z not, ale přímo ze srdce. A ten zpěvák je jedinečný.

Vedder je tak antihvězdný, až září jako supernova, jejímuž svitu z epicentra na sítnici (čti ušní bubínek) diváka-posluchače sice cesta trvá poněkud déle, o to však déle trvá. I Am Mine je skvělý singl, protože se v něm koncentruje vše pozitivní a neopakovatelné, co činí tuto kapelu naprosto výjimečnou – bezbřehý cit a prožitek, lehkost výrazu, znamenitý, neboť specifický zvuk a v neposlední řadě píseň samotná, drcený skelný prach servírovaný na jedné misce s propečenými mandlemi. „Mysl je šedá jako město / přecpané a přerostlé,“ vmete nám Vedder do tváře v Ghost a je v tom bolest, smíchaná s nadějí, že když něco pojmenujeme, tak to přestane pálit. Aspoň trochu.
Jan Petričko