Cibelle v Akropoli: brazilské rytmy a angličtina

CIBELLE

8.12. PALÁC AKROPOLIS, PRAHA

Víme, co chceme?

Říkejte tomu, co hraje tato křehká Brazilka, bossa nova, freak-folk nebo klidně anti-folk, ale žádná z těchto škatulek vás ani vzdáleně nepřipraví na to, co zažijete během jejího koncertu.
Hudba Cibelle není úplně jednoduchá. Obě její desky se mi začaly líbit až po několikátém poslechu a něco podobného jsem čekal i od živého vystoupení, což se potvrdilo. Sestavu pro tento večer tvořili baskytarista, bubeník a Cibelle s kytarou, spoustou dřevíček a elektronických krabiček.



Zpočátku zněly v sále poměrně ostré kytarové riffy, následně vystřídané jemnými popěvky. Tu a tam dostalo slovo velké množství elektroniky. Konkrétní písníčky jsem rozpoznával poměrně obtížně, i když jsme desky slyšel mnohokrát.
Popěvky byly buď v portugalštině, nebo v angličtině. Publikum bylo velmi pasivní, a tak Cibelle rozhodla, že angličtina bude tento večer převládat, zřejmě aby se jí alespoň trohu podařilo navázat kontakt. Přišla mi poměrně nervózní a možná proto dvakrát chybovala. Nejprve, když se pokoušela nahrávat různé klapání a tleskání a vyvářet tak zvukové smyčky naživo (to po pár vteřinách raději vzdala a spolehla se na předem připravený podkres), ke konci pak na chvíli zradil její jinak nádherný hlas. Ne že by mi to nějak zásadně zkazilo zážitek z její opravdu zajímavé muziky.
Brazílie nakonec moc slyšet nebylo a mně to nevadilo. Jenže nabyl jsem dojmu, že právě to bylo hlavním důvodem, proč ještě před druhým přídavkem poměrně dost lidí nesmyslně na truc opustilo sál. Zřejmě čekali něco jiného. Jenže i když mohli, neřekli si o to (ani když byli přímo tázáni). "Když k nám přijede brazilská zpěvačka, tak by zřejmě měla automaticky zpívat portugalsky a vlnit se v kostýmu z karnevalu" - tak na mne vyznělo gesto v podobě předčasného odchodu. Nebo zde byl jiný význam? Nevím. Mně samotnému se celé vystoupení moc líbilo a jsem si jit, že napodruhé bych si Cibelle naživo užil ještě víc.

text Tomáš Pokorný foto Soňa Straková