BEN HARPER - Diamonds On The Inside

TENHLE TŘIATŘICETILETÝ rodák z Pomony v Kalifornii to má hozené jasně. Vše důležité už bylo dávno objeveno, a tak nezbývá než se s úctou klanět otcům-zakladatelům. BEN HARPER se klaní, kde se dá, a zvládá obhospodařit hned několik světů - „bílé“ folkrockové písničkářství, stejně jako „černé“ opojení emocemi i rytmem a tedy doménu blues, soulu, funky a rhytm and blues. Žádné prolínání či míchání, které by všechno nakupilo do jediného tvaru, se ovšem nekoná. Umělec skáče z větve na větev a přitom plodí jednu typickou ukázku některého žánru vedle druhé.

Úvodní With My Own Two Hands je jamajské reggae jak od Boba Marleyho. When It''s Good je pro změnu typická bluesovka s ukázkovou slide kytarou, z níž doslova čiší láska ke všem těm černošským stařečkům. Následuje titulní Diamonds On The Inside, nad níž se vznáší duch Boba Dylana a potažmo celého amerického rockového písničkářství. Pak stačí poskočit o něco dál a je tady soulovka, náladou i klavinetem upomínající třeba Stevie Wondera (Brown Eyed Blues), učebnicový tvrdý funk (Bring The Funk), skladba už v podstatě hardrocková (So High So Low) či dokonce koketující s world music (Picture Of Jesus). S Benem Harperem si člověk užije stejně jako s kdejakou křížovkou či lušťovkou. Stejně ale lze na veškeré kvízy zapomenout a prostě si užívat poctivě odvedených písniček. Můžete si klidně myslet, že Ben Harper je pouhým vykradačem hrobů. Jeho pojetí tradiční americké hudby v téměř všech jejích podobách je ovšem naprosto přesvědčivé a jako skladatel se dotyčný hudebník svým pravzorům dokáže kvalitativně vyrovnat. Výsledkem je deska, která se dá sežrat i s navijákem.

Jan Ernest