Mike Patton live v Praze

Mike Patton předvedl hudební dekonstrukci.

Na vystoupení amerického zpěváka a frontmana dnes již neexistujících Faith No More Mikea Pattona s italskými avant-rock/jazz hudebníky Zu v Divadle Archa si musela zhruba tisícovka fanoušků pěkně dlouho počkat. Koncert, jehož začátek byl avizován na osm hodin, začal až něco před desátou (prý se v backstage muzikanti chtěli dodívat na první poločas fotbalového zápasu Itálie s Francií...).

Něco po půl desáté konečně zhasla světla a Patton se s trojicí Italů ráčil dostavit na pódium. Na promeškané skoro dvě hodiny lidé v sále zapomněli ve chvíli, kdy se muzikanti opřeli do svých nástrojů.



Hudba Pattona se Zu se popisuje jen těžce. V některých chvílích to vypadalo, jako když se ze schodů sype krabice plná hudebních nástrojů, jindy jako dopravní zácpa v New Yorku, někdy zase jako úryvky konverzací v hlučné restauraci v centru města. Italové si nic neodpustili a ve jménu hardcoru a noisu důkladně dekonstruovali klasickou písničkovou strukturu. Žádný nástroj (snad kromě bicích) nezněl tak, jak měl: basa byla chvílemi jako kytara, saxofon zase jako klakson nebo sloní troubení.

Kapitolou samou o sobě byl zpěv. Patton využíval různé efekty a manipuloval se sérií mixerů a přístrojů, které měl před sebou na stole, chvílemi zpíval i do dvou mikrofonů zároveň. Výsledek byly různé zvuky, pazvuky, distorze, skřeky, chrochtání, kvičení, řvaní, šeptání a rapování, ve kterých se excentrický hudebník vyžíval.



Patton také střídavě anglicky a italsky žertoval s diváky, řeč byla mimo jiné o fotbale („Vittoria,“ spustil, když se dozvěděl o výhře Itálie), a alkoholu („Becherovka,“ vysvětlil obsah své sklenice).

Vystoupení, během kterého Patton se Zu neustále útočili na lidi svou nekompromisní hudbou, trvalo zhruba hodinu. Nadšení fanoušci se ale tohoto vynikajícího zpěváka s jeho doprovodem nemohli nabažit a nakonec si vyžádali ještě dva přídavky.

text Zdeněk Nevělík foto archiv