BUTY - Kapradí

Vydáno 30.12.2006 | autor: redakce

BUTY DALI svým aktuálním hitíkem Tata na frak všem mravokárcům, kteří považují rockovou muziku za nebezpečnou pro vývoj mládeže. Promlouvat z rádií o lásce k tátovi ve druhé polvině 90. let umí u nás tak půvabně a nenásilně jen tato pětice z Ostravy. Ne náhodou připomíná veršík "všechno, co umim, je od taty" Fulghumovy povídánky.Radek Pastrňák a spol. se na svém pátém albu posunuli o kus dál, směrem k bigbítu a blues, přitom zůstali věrni "butovské" písničce. Ochuzeni o cellistu (a rovněž zpěváka) Andree Toadera (údajně pracuje na sólové desce) si do nahrávacího studia tentokrát přizvali pánské a dámské sbory včetně dechové sekce. Opět je tu bohatě přítomen Pastrňákův humor (Jedno pivo) a hra se slovy (Ohambi), opravdového obohacení o nové prvky se však dostalo pouze rozverným kouskům Olina a Hajcman Blues. Deska je tak barevnější a posluchač je opět zahrnut množstvím radosti a pozitivní energie, což vynikne o to více při jarním koncertování. Někdo by se mohl tu a tam pozastavit nad významem svébytných textů, v nich je však koncentrováno ono kouzlo a síla kapely, kromě ironických hříček z nich vyvěrá i nefalšovaná láska k beskydské přírodě a k rodnému ostravskému dialektu.Kapradí pravděpodobně neobsahuje tolik hitů jako alba Dřevo či Ppoommaalluu, Buty se na něm však úspěšně odpoutali od hrozící stagnace, kterou předcházející deska mohla avízovat. A přitom se v nejmenším nepotřebovali klanět současným trendům, což lze považovat jedině za jednoznačný krok kupředu.

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím