Živočišní Animal Collective v Arše

ANIMAL COLLECTIVE

14.10. DIVADLO ARCHA, PRAHA

Když jiskra mezi kapelou a publikem nepřeskočí.

Vystoupení newyorských Animal Collective aspirovalo na pozici koncertní události roku. Vysoká očekávání se však nenaplnila, alespoň ne pro většinu z přítomných. První zradou byla nepřítomnost kytaristy a zpěváka Deakina, který s kapelou momentálně nekoncertuje. Asi málokdo také čekal, že zbylá trojice bude po většinu času pouze mačkat různá tlačítka, kroutit kolečka a do publika hustit nefalšované techno. Prostě kdo se těšil na rozjuchané šamanské tance, byl touto skutečností zaskočen. Panda Bear perkuse povětšinu času opomíjel a Avey Tare si do své kytary brnknul jen párkrát. Jediný kdo nepřekvapil, byl Geologist, jehož pozice je stabilně za stolem plným elektronických hraček.
 

Navíc vícehlasé zpěvy působily díky přímému a ráznému elektronickému zvuku tak trochu umělé, až nepatřičně. Avey Tare si často mohl hrát s intonací, jak chtěl, ale mohutný beat ho stejně přehlušil. Otázkou také je, kolik toho kapela uvařila přímo před námi. Například hlas Pandy byl občas slyšet, i když jeho vlastník nebyl zrovna u mikrofonu. Mohly za to snad naživo nahrávané smyčky?

Pražské vystoupení spíš tedy berme jako potvrzení známého faktu, že od koncertů Zvířecího společenstva musíme vždy očekávat neočekávané. Nikdy se na ně nemůžeme připravit stoprocentně. Buď slyšíme songy, které ještě oficiálně nevyšly (podstatná část setlistu v Arše), nebo kapela předělá staré skladby k nepoznání. A když si mistři řeknou, že už toho experimentování bylo dost, zahrají vám na konec píseň Peacebone, která vás totálně dostane. Vystoupení rozhodně nebylo špatné. Ta hodina a půl utekla neskutečně rychle a nikdo se nenudil. Pár jedinců si teď pro sebe možná brblá něco, co se podobá předchozím dvěma odstavcům, ale do očí vám to neřekne.

text Tomáš Pokorný foto archiv