Dean Brown jako host P.J.Ryby

Vydáno 27.10.2008 | autor: redakce

Hodonín zažil mimořádnou jazzovou událost: jazzman Pavel Jakub Ryba zahrál s hostujícím Deanem Brownem. Podrobně slovem i obrazem referuje náš stálý spolupracovník Karel Prchal.

Dean Brown jako host P.J.Ryby Dean Brown jako host P.J.Ryby

PAVEL JAKUB RYBA & THE FISH MEN, host DEAN BROWN

21.10. SÁL EVROPA, HODONÍN

Když kytara zpívá.

Celý rok netrpělivě očekávali hudební fanoušci v Hodoníně a okolí, až zase zavítá do sálu Evropa jazzman Pavel Jakub Ryba a jakého hosta si s sebou přiveze.

 

 

Myslím si, že pro letošní rok mohou být všichni spokojeni. Po jeho boku se na pódiu objevil kytarový žoldák světové třídy Dean Brown. Ač sám natočil pouze dvě cédéčka (Here a Groove Warrior), účastnil se natáčení desek svých neméně známých kolegů. Tři takové kousky získali cenu Grammy. Nyní spolupracuje s Marcusem Millerem, hrával i s Billem Evansem a Davidem Sanbornem. Až ukončí letošní putování po českých a moravských městech, zamíří do Japonska. P. J. Ryba uvažuje, že by Američana vzal na turné i příští rok. „Myslím si, že to s Deanem dopadlo dobře a z atmosféry koncertů byl nadšený. Vybíral jsem místa, kde jsme hráli a vím, jak lidi skvěle reagovali. A ještě bych chtěl domluvit na nadcházející rok i Billyho Cobhama,“ řekl před koncertem Ryba.

 


Třiapadesátiletý kytarista ukázal, co všechno je jeho nástroj schopen zahrát. V některých pasážích donutil kytaru doslova zpívat. Posluchač mohl mít v klidu zacpané uši a podle gest a grimas věděl, jestli jde po stupnici nahoru nebo dolů. Hudba vyluzující se z jeho sladkého elektrického dřeva uchvátila Deanovo tělo a nepomohl ani exorcista Ryba s baskytarou na krku. Posedlý Američan vydechl (ne naposledy) až na konci večera. Bylo na něm vidět, že do vystoupení dal všechno, co měl v tu chvíli k dispozici. Zákon o zachování energie říká něco o tom, že se nemůže ztratit. A tak bylo zajímavé pozorovat sedící diváky, jak v rytmu uznale pokyvovali hlavou a pohupovali nohama. Kdyby byl koncert na stání, neudrželi by se a začali by pod pódiem regulérně pařit. Vždyť ten večer nešlo pouze o jazz. „Můžeš si to pojmenovat jak chceš. Jazz, funky, rock, podle libosti,“ řekl mi před začátkem koncertu. Nevěřil jsem a byla to chyba. V jeden okamžik jsem zjistil, že mi hlava na krku začala sama poskakovat a noha vyklepávala rytmus mě neznámé písničky. Dean Brown je prostě čaroděj. Kdo ví, jaký bude ten Billy Cobham.


text a foto Karel Prchal
 

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím