Tricky v Roxy: temnota!

Vydáno 28.11.2008 | autor: redakce

Pražskou Roxy poctil svou návštěvou psychotický temnokněžník Tricky. Jana Kománková si myslí, že to s těmi strašidelnými zvuky trochu přehnal.

Tricky v Roxy: temnota! Tricky v Roxy: temnota!

TRICKY

PRAHA, ROXY, 24.11.

Trochu moc.

Tricky má u nás velké jméno už od dob, kdy byl jedním z vokalistů Massive Attack. Není divu, že na jeho koncert, ač byl v pondělí, přišly davy. Roxy byla plná lidí - a očekávání, co temný šílenec předvede.

Už od začátku bylo jasné, že nepůjde o nějaký veselý večírek. Tricky s jakousi dlahou na noze přišel ve stavu, který kolega charakterizoval slovy "asi se trochu překopnul", a za doprovodu kapely znějící spíš jako nějaká americká alternativní rocková formace šeptal, huhlal, a byl zlý.

Zpočátku to působilo zajímavě, a coververze cureovského hitu The Lovecats z roku 1983, která patří mezi jeho parádní kousky, vyzněla opravdu dobře. Postupně však počala být produkce jaksi monotónní, Tricky pořád stejně navrčený... začalo to být zkrátka trochu otravné. Kapela se snažila, bubeník sypal zajímavé rytmy, a vokalistka sice nepatřila mezi ty osobité (Martina Topley Byrd bývávala daleko lepší), ale pokoušela se nervní hudbě aspoň dodat na jemnosti - ale nestačilo to. Co ale naplat, když hlavním vůdcem toho všeho byl Tricky, a ten byl spíš prudivý než zajímavý.

Vydržela jsem to hodinu. Přišla jsem tak sice o závěr v podobě dalšího coveru, a to Motörhead, což mohlo mít něco do sebe. Ale když byl koncert, jakkoli ozvláštněný slušnou, snivě rockovou kapelou, tak divně stejný, zvuk nijak skvělý a vzduch jako obvykle neexistující (nadto, o co méně bylo kyslíku, o to více zaplňovalo klub v Dlouhé molekul THC - pokud nejste hulič, bylo to až otravné). Zlákala mě nadto možnost jít na The Wedding Present, kteří hráli ten samý večer v Lucerna Music Baru, takže jsem po hodině dala pánovi, který byl skvělý v Massive Attack, ale je stále méně dobrý sólově, vale, a šla se kouknout, co dělá britská nezávislá scéna po 20 letech (více v další recenzi:).

text Jana Kománková foto Tomáš Martinek

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím