Vydáno 30.12.2006 | autor: Josef Martínek
Třetí album této osobité britské producentské dvojice má hodně společných prvků s výtečným debutem Northern Star i s platinovým titulem Vertigo. Tom Findlay a Andy Cato (nenápadně vyhlížející chlápci ve vytahaných svetrech, kteří se skrývají za pyšným názvem svého projektu) milují downtempo a zadumané abstraktní plochy, stejně jako zřetelné basové stopy v hybnějších rytmech. Typické elektro groovíky často zapojují do hry až po tříminutovém klimbání, kdy už s nimi nikdo nepočítá. S vokály docela šetří, přesto se ze skoro každé zpěv, rap nebo aspoň hlasová smyčka vylíhne. Kvalita zpěvů převládá nad kvantitou.
GROOVE ARMADA - Goodbye Country (Hello Nightclub)
Pilotním singlem Superstylin' docela překvapili, protože ragga a ska v houseovém beatu ještě nezazněly. Ten je také nejsvižnějším kusem na dvanáctitrackovém nosiči a za jeho remixy jsou vděční mnozí DJové. Mezi nejchytlavější záležitosti alba dále patří úvodní rapping Suntoucher, ethno Fogma a elektro funk Raisin' The Stakes. Vůbec nejpůsobivějším je pro změnu na smyčcích vystavěná nálada jménem Edge Hill.
Proč se Groove Armada nevydařila?
Na Goodbye Country můžete vybírat mezi řadou dalších stylů, protože Groove Armada, navzdory svému názvu, žánrovou příslušnost s radostí porušuje. O její hudbě se tvrdí, že: je inteligentní, ale není chytrá, je elektronická a přitom dostatečně "soulful", je taneční a přitom není k tanci. Po poslechu 68 minut nelze než souhlasit a přitom trochu litovat, že to není větší odvaz. Máme ho však vůbec chtít od kapely, která ctí úplně jiný "říz", než jaký si posluchač pod pojmem groove představuje?
Témata: Groove Armada, Goodbye Country (Hello Nightclub)
0,00
čtenáři
hlasuj
