Jon Kennedy: dělám hudbu srdcem

V Praze sis odbyl před rokem svou premiéru. Jaké máš na tohle vystoupení vzpomínky?
Poslední koncert byl úžasný. Hlavně publikum, které nás doslova donutilo k přídavkům, a to i přesto, že už jsme vlastně neměli skoro co hrát. (smích) „I love the architecture, the trams and the ROXY!“

Nemáš tak trochu obavy ze svého prokletého „kennedyovského“ příjmení? Nebojíš se, že se ti taky může přihodit něco zlého?
Haha. Už se mi to toho, myslím, stalo zlého až dost, takže jsem pro několik dalších let v bezpečí.

Nedávno jsi dokončil své 2LP s názvem 14. Co je charakteristické pro zvuk, který obsahuje?
Nové album je oproti třem předchozím hutnější a více založené na vokálech. Sklouzávám lehce do downbeatu, temnějších linek a pocitové hudby. Je to trochu rock, trochu hip hop, ale hlavně hudba srdcem a duší.

Jaké nové hudební vlivy můžeme očekávat v tvé další produkci?
Opět jsem se vrátil k počátkům hip hopu, zbožňuju ten zvuk – hutné basové linky a nekompromisní bicí. Mám to v sobě, nevím, proč to mám tak rád, ale mám!

Koncem května se chystá do Roxy Mr. Scruff, který ti v začátcích docela pomohl tím, že hrál tvůj track Tell Me How You Feel. Nechystáte nějakou spolupráci?
Andy je moc dobrý přítel z mého rodného Manchesteru. Od doby, kdy začal dělat na svém impériu a byznysu s čajem (více ZDE - pozn. autor), jsem ho ale neviděl. Navíc teď žijeme každý v jiném městě. To, co Andy dělá, se mi moc líbí, navíc je to opravdu originální chlápek.

Pokud bys měl sestavit line-up na vlastní narozeninovou party, kdo by tam byl?
Darth Vader, Ming the Merciless, Hendrix, Sasha Grey, Jenna Jameson, Belladonna, jen tak namátkou.

text: Petr Tajčman, Roxy promotion