TORI AMOS - Tales Of A Librarian

Její první bestovní kompilace patří k těm výjimečným svého druhu, které neotráví mechanickým výběrem všech stotisíckrát oposlouchaných singlů. To ostatně ani nehrozí, aby Tori Amos byla oposlouchaná, její složitá hudba je z té kategorie, které se komerční producenti děsí jako čert kříže. Navíc do povědomí posluchačů pronikala postupně, nevtrhla tam s pubertálním halekáním jako její hvězdnější kolegyně na jedno použití. Zavrtávala se pozvolna, v dobrém slova smyslu se vtírala do póru a měla na to celých deset let.

Je tedy jistě mnoho těch, kteří ji začali vnímat až někdy v poločase a výběr z raných alb je pro ně objevný. Autorka však zásadní způsobem vyšla vstříc i lepším znalcům. Ne pouze zařazením dvou novinek a také dvou vzácností - vzácných více pro její rodný trh než pro nás, protože jde o B-strany evropských singlů - ale pojala celé album tak kreativně, že skladby natočila znovu. Nepouští se zajisté do žádných revolučních převratů, nicméně i tak znějí některé písně nově, jako by moudřeji, poučeněji. Což je ostatně pro ni trvalý charakteristický rys: nic v její hudbě není zadarmo, nutí posluchače spolupracovat, přemýšlet nad básnickými metaforami a nořit se do mnohdy komplikovaných struktur s vlivem vážné hudby, čemuž nahrává její milované piáno, vedle hlasu hlavní tahoun jejího tvoření.

Bylo by na světě zajímavěji, kdyby takových umělkyň bylo víc.

Roman Lipčík