DJ Neo: s Jocelyn to šlo rychle

První otázka, nemůžu se nezeptat, jak bylo v Číně? Kde jsi tam hrál?
No bylo to velkolepé (smích). Hrál jsem v jednom z nejkrásnějších měst světa v Macau. Macau je takové čínské Las Vegas. Ostrov, který leží necelou hodinku od Hongkongu a s povětšině chudou Čínou nemá téměř nic společného. Bylo to nádherný a party byla skvělá, lidé byli nadšení. Určitě jsem tam nebyl naposledy.

Když si s hudbou začínal, pamatuješ si na své vzory, měl si nějaké? Jaké bylo tvé první setkání s taneční hudbou?
Pamaju si když jsem v 5. třídě na základce na škole v přírodě vyhrál  tanečně-pěveckou soutěž, kdy každá ze tříd nominovala svého zástupce, který si vybral skladbu známého interpreta a tu se pak předvedl na pódiu. Já se tenkrát strašně styděl a vůbec jsem nechtěl vyjít před lidi. Mezi těma Hložkama a Davidama jsem si vybral Strangelove od Depeche Mode a vyhrál (smích) . Pak jsem dělal dokonce talentovky na taneční konzervatoř, ale na tu mě nevzali. Měl jsem zkrácený šlachy z hokeje a provaz ze mě nedostali ani omylem. Tak to byly mé ranné začátky s taneční hudbou (smích). 


Jsi patrně vůbec první DJ, který u nás začátkem 90. let začal dělat taneční remixy mainstreamových popových interpretů. U top DJů venku věc běžná, ale u nás pořád jako bychom byli v pravěku. Co tě na této práci nejvíc baví?
Přijde mi vzrušující zkoušet si ve studiu pohrávat se skladbou u které všichni mají nějak zafixovanou její formu. Je to velká výzva, udělat z něčeho, co už bylo jednou dané, věc, která si udrží původní myšlenku a přesto je úplně jiná než originál a snad i lepší. U remixů popových věcí je navíc ta výhoda, že jsou dobře placené a tvá práce se dostane k hodně uším.  

V roce 2001 zapůsobila jako blesk zpráva o tom, že 22 letý český DJ vydává singl u nejslavnějšího amerického labelu. Subliminal nepatří nikomu menšímu než Ericku Morillovi. Prozraď nám, jak se to všechno seběhlo?
No musím přiznat, že to byl šok i pro mě, zvlášť v době, kdy byl house na vrcholu a byl plný zavedených megahvězd. Ta skladba vznikla přitom celkem nevinně. Při natáčení vokálu Jiřího Korna, jehož album Tep jsem v té době produkoval jsme ve studiu střídali anglickou kapelu Kava Kava, jejímž zpěvákem byl Pat Fulgoni. No a oni tam pak ke konci nějak improvizovali a jen tak to nahrávali. Mě se část té vokálové improvizace líbila a dohodl jsem se s Patem, že k tomu vokálu zkusím dodělat hudbu a uvidíme, co z toho vznikne. Nakonec z toho byl hit, Subliminal to vydal hned ve 2 edicích po sobě.

Teď obloukem zpátky k nám. Zajímáš se o dění u nás? Co říkáš na výsledky Dance awards?
Ale to víš, že zajímám (smích). Tak zaprvé si vůbec nemyslím, že by u nás nebyli kvalitní DJové-producenti, bohužel se o nich ale téměř nepíše a nejsou vidět. Proč se místo neustále se opakujících fotoreportů z jedné rádoby "klubové" akce nedočtu něco o TT, Kubátkovi nebo Brooklynovi? Nepamatuji si přesně top 10 DJů DMA, ale pokud mě pamět neklame, tak v ní nebyl kromě Michala Buriana opravdový producent ani jeden, což je venku věc naprosto nemožná. Nemyslím si, že by se venku z někoho hvězda v pravém slova smyslu stala tím, že někde rozesílá spamy s tiskovkama a přepálenou biografií nebo že platí fotografům, za uveřejnění fotoreportů ze svých akcí. Bohužel u nás se to dá i tak a úplně to stačí.
Přijde mi škoda, že u nás jsou lidé všeobecně málo nároční a spokojí se s málem. Jsou unavení z vlastních starostí a nechce se jim přemýšlet o tom jestli to co jim někdo předhazuje je opravdu to nejlepší anebo je to snůžka lží a polopradv. Jeden můj dobrý kamarád mi nedávno říkal, že v zemi kde je schopný vyprodat Lucernu bývalý stbák Nohavica a Michal David, nejvíc desek prodá Eva s Vaškem, v národním divadle v Brně hraje skinhead a nejoblíbenější zpěvačkou je Lucie Vondráčková, neví proč si pořád namlouvám, že by to v taneční scéně mělo vypadat jinak. Ale snad se mýlí a chce to jen čas. (smích)
  
Jsem rád, že se to někdo nebál říct nahlas. Zpátky k tvé práci. Vím, že jsi na to v poslední době odpovídal už asi tisíckrát, ale nedá mi to. Jak se člověku z České republiky povede spolupracovat s Jocelyn Brown, natož s ní natočit video?
Hmm. Za tu dobu co se mě na to lidi dokola ptají, jsem si vlastně uvědomil, že ono to zas tak těžké není. Vlastně je to docela jednoduchá věc. Pošleš někam demáč a čekáš, jestli to tu druhou stranu zaujme. A pokud ano, tak to prostě klapne. Easy.

A jak to probíhalo technicky? Zajímá mě ten proces, od prvního nápadu producenta, až po finální skladbu.
Tak někdy před rokem a půl, když jsem dokončil minulé album jsme s kamarádem Jirkou Hellerem seděli u piva a dohadovali se, kdo je podle nás skutečně nejlepší zpěvačka a schodli jsme se na tom, že to je Jocelyn Brown. Po dalších pivech jsme se začali trochu hecovat a skončilo to samozřejmě sázkou, že Jocelyn bude zpívat na mém příštím albu (smích).
No jelikož jsem poměrně ješitný člověk, tak jsem druhý den sedl do studia a nevylezl, než byla kostra "Better life" hotová. Tu jsem poslal Jocelyn a bylo.

Počkej, počkej a jaká byla její reakce na to, že jí někdo cizí pošle track a chce aby mu v něm hostovala?
Reakce byla kladná a k mému velkému překvapení i rychlá. Poté, co se zase jinému kamarádovi podařilo sehnat kontakt na její management, tak šlo všechno ráz na ráz. Musím přiznat, že jsem ze začátku byl tím, jak to jde hladce trošku zaskočen. Dokonce jsem si chvíli říkal, jestli to není nějaký "fake", ale druhý den na to mi z Londýna volala sama Jocelyn, že se moc těší na natáčení a pak už nebylo proč pochybovat. Co se týká technických věcí, tak vokály jsme točili v Londýně ve studiu na které je Joss zvyklá, ostatní věci včetně mixu a masteringu jsem dělal u sebe ve studiu.

A teď k párty. Minulý rok si byl hlavním rezidentem Meccamixu, který se za to období umístil na 2. místě Dance music awards. Proč si odešel ze zavedené clubovky a rozhodl se riskovat s novou Victory?
Máš pravdu, že to z venku může vypadat jako zbytečný hazard (smích). Pravda je, že Meccamix byl skvělou zkušeností a poznal jsem se za tu dobu s řadou fajn lidí, jako je Macio, El-Jay, kterého jsem do Meccamixu přivedl, ale i další, z kterých se postupem času stali kamarádi. Ale myslím, že se Meccamix bez DJ Nea velmi dobře obejde a je čas se posunout dál.

Přibliž nám tedy koncept Victory.
Victory je kromě názvu mého posledního alba, také název mé nové rezidentní párty v pražském clubu Mecca. Dalšími rezidenty je DJ Tzésar a hlavně MC, zpěvák a saxofonista El- Jay! Kromě Meccy s Victory brouzdíme i po větších clubech ČR a SR. Hudebně bychom chtěli na akci nabídnout alternativu k už trochu zkomírajícímu elektru, které se hraje ve většině českých klubů a diskotékách. Tou alternativou je svěží sound oscilující mezi funky housem, vocal-disco housem, ale i techhousem a tribal housem. Electru se vyhýbat striktně také nebudem, ale baví nás spíš electro věci, které produkuje Fedde le grand, než takové to klasické německé pochodové cvičení (smích)