Vydáno 26.05.2010 | autor: redakce
EXPOnáty Jardy Hudce I.
Pokud mi to ne zrovna spolehlivý internet a místní omezení dovolí, pokusím se z hotelu Westin a dalších míst, kde pobýváme, popsat své zážitky, přiblížit naši a některé jiné expozice, a samozřejmě líčit i to, jak tráví pobyt ve 20miliónové Šanghaji naši muzikanti, herci a další reprezentanti české kultury.
Přiletěl jsem o den dřív než ostatní, cestu z letiště jsem si urychlil pověstným vlakem Maglev, který „lítá“ až 430 km/h, a stejně briskně jsem pochopil, že i přes veškeré proklamace a snahu Číňanů naučit se anglicky se jim to zatím moc nedaří – jinak než mateřskou řečí mluví jen na hotelové recepci a někteří z organizátorů Expa. Převážná většina místních nezná ani latinku, takže základní výbavou na každou cestu z hotelu je papír s adresou v čínských znacích. Na místo určení se taxíkem dostaneme, protože hotelový doorman přibral funkci tlumočníka, který instruuje řidiče, ovšem nazpátek už je to složitější… Trasy metra a městského vlaku se ale zdají přehledné a jízdenkové automaty mají i anglickou verzi, akorát si během jízdy moc nepokecáte :-).
Překvapilo mě, že ačkoliv Expo běží už víc jak dva týdny, na zástupce jiných ras než asijských narazíte málokdy – nejen ve městě, ale i v samotném výstavním areálu. Ten je tak obrovský, že na jeho prozkoumání bude třeba několik celodenních návštěv. Dominuje mu monstrózní čínský pavilon, já jsem první den stihl prolétnout Hongkong, Austrálii a pár evropských zemí, samozřejmě včetně české. A první dojem? Naše prezentace se určitě i v tak mimořádné konfrontaci neztratí, má své unikátní prvky a atraktivitu, která láká poměrně dost návštěvníků, i když celkově zatím zůstává zájem o Expo za očekáváním. Těžko odhadnout, jestli se na veletrh vydá do konce října předpokládaných 70 mil. lidí, ale i tak je to celkem masakr – fronty před vchody, na autobusy a taxi a s tím spojená neurvalost Číňanů dokáže naštvat. Když to zlehčím, začínám trochu chápat, proč je všude tolik vojáků, policajtů a dalších ozbrojenců, na takovou masu a místní temperament je holt asi zapotřebí bič... Na druhou stranu, s kýmkoliv jsem mluvil, či spíše gestikuloval, vždycky se mi dostalo vlídné reakce a snahy poradit.
