EXPOnáty Jardy Hudce III.

Jediná z českých kapel na Expu, jež si zahrála i mimo oficiální program výstavy, byla Illustratosphere. Domluvit takový „kšeftík“ v Číně není nic jednoduchého, předcházelo mu několikaměsíční úsilí manažerky Jany Pexové, které se podařilo zajistit alespoň jeden - v malém, zavedeném klubu Yuyintang jej uspořádal v Šanghaji již několik let žijící Zdeněk Hrdlička. 

 

 

Filip Jelínek, Robert Balzar a zvukař Bert Neven se do podniku vydali už den předem, aby se seznámili s prostředím a ozkoušeli objednanou nástrojovku. Po zkušenostech z Expa, kde technická příprava dost vázla, to bylo nezbytné. Zvukovka tak tentokrát probíhala hladce a i během samotného vystoupení byl zvuk naprosto uspokojivý. Robert se sice chvíli seznamoval se zapůjčeným kontrabasem, stejně jako Jiří Slavíček s bubny, ale šlo to. Dan Bárta se svými kolegy sepsal setlist, čítající asi 15 položek, až těsně před koncertem. Kromě skladeb ze všech tří alb do něj premiérově zařadili i dva hity Simply Red (Stars, Something Got Me Started). Vyzněly výborně, třebaže během nich musel zpěvák občas nakouknout do „taháku“. Diváky strhly také dva další covery, jež má Illustratosphera v malíku už delší čas: clavinetový groove Stevieho Wondera Higher Ground a tradiční brownovský přídavek I Got You (I Feel Good).

Do sympatického klubíku s příjemnou venkovním posezením u parku, kde se denně točí místní kapely všemožných žánrů, zavítali mnozí členové naší výpravy a zástupci českého pavilónu - nechyběla skoro celá La Putyka nebo šéf Tam Tam Ochestry Miloš Vacík, dramaturgové Českého dne Šimon a Michal Cabanové či Martina Hončíková, manažerka doprovodných programů na Expu. Přišli ale také Číňané, byť byli (tentokrát zcela výjimečně :) v menšině. Nevelký prostor se tak brzy zaplnil a pokryly se i náklady (lístek stál 50 RMB, teda asi 150 Kč).

Víc jak půldruhé hodiny trvající koncert orámoval djing Martina Mikuláše a Radima Vychopeně. Hráli dobře, dlouho a nahlas, jejich set byl slyšet až do přilehlé zahrádky, kam se po koncertě usadila většina (toho večera hrajících i dalších) muzikantů. Personál byl však velmi přívětivý a nijak bujarou zábavu neomezoval. Vlídnost a empatie místních obyvatel nás ostatně doprovází celý pobyt, nesetkali jsme se s žádným strojeným a už vůbec ne odmítavým chováním, Číňané se usmívají a přirozeně radují, jako by žili bez problémů.  

 

Větší část umělců, včetně na Expu vystupujících skupin, už ale byla tou dobou na cestě do Česka. Pobyt si prodloužili jen zmínění cirkusáci z La Putyky, včetně tria muzikantů z Nightwork, kteří odjeli dnes, a Illustratosféře to letí pozítří. Na pozvání promotéra Zdeňka Hrdličky stihli celodenní výlet na východočínský venkov, kde mohli alespoň zběžně poznat opravdovou Čínu, s níž má přetechnizovaná šanghajská aglomerace pramálo společného. Vojta Dyk, Jakub Prachař a spol. si také stihli užít adrenalinovou zábavu v obřím lunaparku. Za návštěvu stálo i úchvatné Shanghai Ocean Aquarium v Pudongu, kde se kolem vás prohánějí žraloci, manty, karety a nespočet dalších obyvatel moře.

 

Jsme tu ale hlavně kvůli Světové výstavě, jejíž návštěvnost sice zatím zůstává za očekáváním, přesto se 191 zúčastněných států doslova předhání v tom, kdo udělá na milióny Číňanů větší dojem. O oprávněném zájmu o český pavilon jsem už psal. Největší fronty se v evropském sektoru tvoří před originální britskou expozicí a před architektonicky neméně působivými budovami skandinávských zemí. Vytáhli se i Španělé, Němci a Portugalci, naopak země bývalého Sovětského svazu a ekonomicky slabší státy Východu svou prezentaci omezili často jen na videoprojekce, velkoplošné fotky a pár uměleckých děl. Zajímavou podívanou skýtá asijská část, kde se můžete projít jak pralesem, tak pouští, nasát magickou historii a pořádnou dávku exotiky. Na konec se tedy podívejte, co se odehrává např. před indonéským pavilonem.

  
Jarda Hudec, Shanghai, 21.5. 

Vyfoceno a natočeno na mobilní telefon Sony Ericsson Vivaz.