Dvojitá dávka recenzí

Vydáno 16.06.2010 | autor: redakce

Redaktoři REPORTU si vzali na mušku nová alba od domácí party Imodium a britských Castrovalva. Jak se jim desky líbily?

Dvojitá dávka recenzí Dvojitá dávka recenzí

CASTROVALVA
WE ARE A UNIT  
Brew Records
12 trax / 26:43 min


Brutální anglická smršť.
Tuto novinku má na svědomí Leemun, Tony a Nova z anglického Leedsu. Deska začíná We Are A Unit s pisklavým řevem, jaký dokáže vyloudit Axl Rose. Když se tak člověk podívá na seznam písniček, nenajde mezi nimi žádnou, která by výrazně překračovala tři minuty. Dobrého pomálu, říkávala babička a zařvala jako z džungle v Pump Pump. Tentokrát je to o několik tónů níže než úvodní fistule. Přitom se mísí hrdelní sepulturovský řev se štěkotem.
Parádní jízda nekončí. Jen občas si udělají hráči malou zastávku. Je to jako na dálnici, když se musíte vyčůrat a protřepat mrtvé půlky. Unit Radio ani není písnička. Připomíná mi to mé mládí, když jsem ladil rádio. Ale tehdy jsem si to nenahrával. A už vůbec by mě nenapadlo, že se to v budoucnu může nahrávat a vydávat. Já hloupý...
V každém castrovalvím kousku je slyšet hutná kytara, která ale nemá na svém ladném těle nataženy klasické struny. Jde spíše o dráty z rozpleteného drátěného plotu nebo vytlučené z železobetonu. Na jejich sílu nikdo nehledí. Hlavně když dělají pořádný virvál... A tak jak deska začala, tak i končí: Outro We Are A Unit a dost. Najednou si uvědomujete, že po necelých sedmadvaceti minutách začínáte trochu jinak vnímat ticho kolem vás. Je to cosi jiného a příjemného, než to neustálé mňoukání a ječení z Castrovalvy.

4/7
Karel Prchal

I IMODIUM
POLARITY  
Supraphon
20 trax / 65:15 min

 

Dvojitá porce.
Při poslechu nového – v pořadí třetího studiového – počinu broumovského Imodia si člověk uvědomí, že z tvorby mladší generace se poslední dobou poněkud vytrácí rockové písničky v ryzí podobě. Všichni mísí všechno se vším, konzervativní klasice doba moc nepřeje. Východočeši dospěli do stádia, kdy se nekuklí do pochybné pózy, naopak plodí poctivé a uvěřitelné songy. Snad je to absorbcí druhé kytary, že zhutněli, přesto nezapomněli na nosné melodie. Naprostá většina skladeb disponuje příjemně chytlavými refrény a tudíž solidním a nenásilným hitovým potenciálem (namátkou Dýchej, Břehy, Ruce se sejdou, ale i baladická Víš, Ellie).
V názvu avizovaným protipólem alba je disk s akustickými verzemi týchž deseti novinek. Tlumený Thomův zpěv tu citelněji odkrývá textové sklony ke chmurám, hudebně jsou však bezproudé verze prázdnější, s nedostatkem energie je jejich účinek poloviční. Nepochybně by prospěly bohatší aranže a vícero hostujících instrumentů. Druhou část kolekce tedy považujme za „pouhý“, leč vydatný alternativní bonus k regulérní tvorbě. Síla Imodia však vynikne v rockových klubech, nikoli na Portě.

4/7
Daniel Folprecht
 


 


 

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím