Rock for People zabodoval hvězdami

ZAHŘÁTÍ A HORKO

Festivalové stanové městečko bylo pro nedočkavce otevřeno již od pátku, ovšem žádný program na tento den přichystán nebyl. To se změnilo až v neoficiální první den festivalu, který byl pojat formou večírku na zahřátí.

V odpoledních hodinách začaly převážně domácí kapely rozehřívat publikum na třech pódiích. Hlavními tahouny se pro 15 tisíc hudebních nadšenců staly nu-metaloví Cocotte minute a Gaia Mesiah v čele s Viktorem Dykem na Cool Stage či mladíci z Mandrage a Mňága a Žďorp na protější Evropa2 Stage. Obě pódia byla umístěna ve stanu a byla určena hlavně pro české interprety, kterým ovšem začal být stan v dalších dnech malý.
Za fajn konec startovního dne by se dali pokládat Le Pneumatiq, kteří před pódium ukryté v hangáru přilákali nadšence elektronické hudby a tance. Konec dne se dále nesl v rytmu hudby a vystoupení, které si připravili pro poslední vytrvalce další sponzoři festivalu v podobě Diabolo show či elektro hudbou ve svých propagačních stanech.

 

První oficiální festivalový den začal vpuštěním tisícihlavého davu do festival parku, kde na ně v poledne čekali Anděly ověnčení Charlie Straight, kteří si zde odbyli svou premiéru na Rock for People a zároveň si podle vlastních slov zahráli poprvé před tak velkým publikem.
Byli první na řadě, a proto nebyl velký problém, aby svou alternativní muzikou přilákali návštěvníky do  stanu. Mezi songy, kterými zahájili festivalový den, samozřejmě nechyběl ani Platonic Johny, za kterého kapela získala cenu Anděl za videoklip roku.

 

Ve 30stupňovém horku hudební nadšenci náležitě ocenili vystoupení francouzských Pink it Black na jedné z hlavních stagí. Růžovočerný cirkus nejprve pochodoval mezi lidmi se svou „dechovkou“ a přitáhl tak dav pod stage, kde dále ansámbl pokračoval ve svém vystoupení na dechové a další nástroje a přiměl tak všechny posluchače zapomenout na úmorné vedro a poskočit si do rytmu svěží hudby. 

V tanečním stylu dále pokračovala formace Sto zvířat, která mohla být klidně přemístěna na větší pódium a neztratila by tak na  zvuku, který byl díky stanovému malému prostoru zbytečně nahlas, až to místy trhalo uši. Nicméně stan byl přeplněn k prasknutí, takže to fanouškům ska hudby zdá se vůbec nevadilo. Jen co dohrálo Sto zvířat, publikum se otočilo o 180 stupňů, aby mohlo poslouchat rádii ohrávaného Xindla X.

Vrchol zábavy na českých stagích si vzali první den do parády tři ženy. První z nich byla Anna K, která se vrátila na česká pódia a energie měla rozhodně na rozdávání. Naproti ní vystoupila pak Marie Rottrová, která si s sebou přivezla jako posilu autobus penzistů, kteří ovšem vůbec nebyli zapotřebí.
Jak se nakonec ukázalo, většího uznání se jí dostalo od mladších generací. A do třetice všeho dobrého určitě nezapomeňme na Kláru Vytiskovou se čtveřicí chlapců, kteří si říkají Toxique. Barevná show originálního stylu vystřídala Vypsanou Fixu, autory festivalové hymny, kteří ze svého vystoupení hned druhý den vydali koncertní CD. Naneštěstí pro české Toxique na hlavní stage začali ve stejný čas hrát znovuobnovení Skunk Anansie, kteří byli první den jedni z hlavních favoritů organizátorů a díky jedinečné a nepřehlédnutelné zpěvačce Skin dokázali, že se nemýlili. Britská rocková formace přitáhla k T-music Stagi fanoušky zvědavé jak na hity ze Smashes And Trashes, tak i na slíbené nové songy.

 

S 15minutovým zpožděním se na Česká spořitelna Stage objevilo trio pro všechny známé pod názvem The Prodigy. Hlavní tahoun festivalu rozpohyboval 25 tisící dav, takže měli organizátoři co dělat, aby zábrany mezi davem a kapelou nepovolily. Mezi největšími peckami večera nechyběly samozřejmě nejznámější Firestarter, Voodoo People či Breathe. Elektronický trojlístek předvedl vše, co mohl, a zanechal rozdováděný dav dalším festivalovým dnům.

Kdo ovšem neměl ani teď dost, mohl se přesunout o pár metrů dál na Dreadzone. Tady ho britská všehochuťová kapela jistě dorovnala.

 Druhý festivalový den zahájila na T-music Stagi německá partička Werner Krauss. Alternativní kapela v mnohém podobná Franz Ferdinand protáhla všem po předchozím dnu jistě namožené svaly a umožnila jim tak dále si užívat slunečný den plný skvělé hudby.
Tamtéž poté vystoupila i finská partička Disco Ensemble, která se ovšem musela o pozornost dělit s výhercem Andělů Tomášem Klusem. Ten společně s Jirkou Kučerovským zahrál všechny jeho známé i neznámé písně ve stylu Jarka Nohavici a rozpohyboval tak opět plný stan svých fanoušků. Folkové skladby zněly stanem skoro jako lidovky a i Tomášovo „poetování“ nad zapomenutým textem obecenstvo pobavilo. Pan Klus ukázal, že akademici vedle nesáhli, ovšem místo zpěváka bych mu udělila titul baviče.

Po usměvavém písničkáři přišla na řadu Aneta Langerová. Drobná slečna v puntíkatých šatech zahřála promočené posluchače, kteří se přišli do stanu schovat před průtrží, která znamenala konec slunečného počasí na festivalu. 

 
SRANDA I ZLATÝ HŘEB

Na protějším pódiu už se na zmoklé fanoušky přichystali Wohnout. Seskupení Homola & Homola a spol. svým humorem opět dokázala, že stan je pro ně malý, na druhou stranu na ně alespoň nepršelo a tak si diváci mohli v klidu vychutnat jejich specifickou hudbu. Po dešti nastal velký přesun všech návštěvníků k velkému pódiu, kde se poprvé objevila tuzemská formace - Divokej Bill. U těch organizátoři nepochybili. Celý prostor vyhrazený pro jejich nadšence byl vyplněn a jejich písně se opět zpívaly nahlas. Bill zahrál osvědčené klasiky i novější hity a naprosto dobře tak připravil Rock for people na hřeb nedělního večera.

 

Tím nebyli nikdo jiní než britští Muse. Trio, v jehož čele stojí všestranný Matthew Bellamy, začalo hrát v deset hodin večerních. Hodinu a 45 minut vyplnili naprosto do poslední minutky originální a specifickou hudbou, kterou dokážou vytvořit jedině a pouze oni tři. Hudba z posledního alba The Resistance byla doplňována staršími hitovkami z Black Holes and Revelations či H.A.A.R.P.

Jedna píseň střídala další, žádná slova nazmar nebyla vyřčena. Mezi jednotlivými songy Matt místo zbytečného plkání předváděl jedno sólo za druhým a ukázal tak, že Muse opravdu patří na špičku dnešního rocku. Nebála bych se ani přirovnání k božským Queen. Celá show byla naprosto perfektní, dotažená do posledního detailu. Laserové promítání na oblohu jenom skvěle podtrhovala múzický hlas a hudbu, která nemohla nikoho nechat nehybně stát. Muse fanouškům dokázali, že je opravdu veliký důvod, proč je poslouchat, a Češi na oplátku předvedli, že jsou na takovou podívanou připraveni. Naprosto dokonalá tečka za propracovaným programem druhého dne.

 

Poslední festivalový den byl zatažený, propršený a studený. Nakonec se však vše v dobré obrátilo a společně s vynikající hudbou se i to počasí vylepšilo. Třetí den se nesl ve jménu velkých podií a velkých hvězd, které byly schovány na závěr. Kolem třetí hodiny odpolední se na velkém podiu objevili hardcoroví Death by stereo, velmi tvrdá partička s neméně tvrdými fanoušky. 

V průtrži mračen dokázali, že opravdu nejsou s cukru. Ostatním stačilo být ukryti kdekoliv v parku a klidně si mohl hudbu založenou na bicích a řevu poslechnout také, jelikož se jednalo o opravdu hlučný hardcore. Na malé stagi vystoupili také punkový Znouzecnost, kteří roztančili a rozdováděli nejednoho mokrého punkáče, kterých byl opět plný stan. Does It Offend You, Yeah? využili na chvíli rozehnané oblohy a přilákali k poskočení většinu festival parku pod otevřené nebe. Na druhém podiu se už přichystali slovenští Horkýže slíže, kteří přetáhli publikum zase na druhou stranu. Od této doby se festival nesl ve jménu rychlých přesunů davu od jedné kapely ke druhé. Mezi Horkýžemi a The Subways si ovšem většina musela alespoň na pár songů odskočit na Xaviera Baumaxu, který trochu zpestřil rockovou náladu, která dosud panovala.

ROKENROLOVÁ KRÁLOVNA 

Trio The Subways zaplnilo svými příznivci opět celou louku a na úrovni „Crazy“ Rfp ohodnotilo známkou 9.7, což se ovšem nikomu nezamlouvalo a tak se tančilo a skákalo a křičelo, co to dalo. Jedním z důvodů byla asi taky  zima, která se do vás pustila, jakmile jste se přestali hýbat. Necelá hodinka s britskou trojkou utekla jako voda, při čemž nechyběla jejich největší pecka Rock´n´roll Queen.
A z The Subways opět rychlý přesun, protože přesně na minutu začali kanadští Billy Talent, kteří během pár dnů zahráli v ČR již druhý koncert. Na oblibě jim to však neubralo a rozpohybovali tak pod sebou kotel rockových nadšenců. A od kanadského punk-rocku přemístění k britskému alternativnímu rocku v podání Editors. Alternativně – taneční hudba nenechala, až na pár jedinců, nikoho sedět na mokré zemi a donutila festival park, aby se dále zahříval pohybem.

Kdo chtěl přejít k něčemu tvrdšímu, přesunul se na scénu s americkými NOFX, představiteli skate punku v čele se zpěvákem a baskytaristou Fatem Mikem, kdo chtěl pohodovější atmosféru, zůstal na Česká spořitelná stagi a počkal si na české headlinery Kryštof. Ti jako domácí kapela uzavírali velkou scénu svými hity se zpožděním, které si vyžádalo přídavky - těch je u nich jindy zvykem daleko více. Kapela zahrála tentokrát hlavně novější songy a ne staré osvědčené pecky, ovšem nemělo to na publikum žádný vliv. Texty se linuly davem tak jako tak. Krajčovo poskakování a povzbuzování dodaly tu správnou festivalovou atmosféru a jako takový bonbonek na závěr byli Kryštof naprosto nejlepší volba.

 

Ovšem vrcholem festivalu nebyla tuzemská kapela, ale britská Morcheeba, která se opět dala dohromady se Skye Edwards. Zpěvaččin medový hlas dovršoval poklidnou festivalovou atmosféru. Sympatická černoška ve speciálních šatech vypadalo jako zabalený dárek na konec. Ten rozbalila v podobě nesmrtelné Rome Wasn´t Built In A Day, která naposledy roztančila a zároveň vykouzlila ten poslední úsměv každému na Rock for People 2010, který touhle perfektní tečkou skončil.

text Barbora Částová foto Lukáš Kadeřábek
7