FILIP TOPOL AND AGON ORCHESTRA - FILIP TOPOL AND AGON ORCHESTRA

JEDENÁCT písní Filipa Topola v úpravě dirigenta Petra Kofroně a v podání devatenáctičlenného Agon Orchestra může v někom, kdo zná skvělé fláky jako Chce se mi spát, Brutální lyrika či Žiletky v podání Psích vojáků, vyvolat rozpaky. Vše vzniklo v roce 2000, kdy Agon Orchestra pro divadlo Archa zpracovali tři Topolovy písně, které vyvolaly zaslouženou pozornost. Ovšem vydat celé album? Jistě, je to umělecky mnohem hodnotnější, než když se na taneční rytmus roubují gregoriánské chorály nebo když se hard rockové a metalové kapely zašti»ují lesem smyčců velkých orchestrů, ovšem nezdá se mi, že expresivní projev Filipa Topola a jeho uhrančivé texty mají zapotřebí právě velký orchestr tvořený z velké části dechy. Netvrdím, že deska nemá zajímavé momenty, mezi které určitě patří baskytara Ivana Bierhanzla v Ploužáku nebo celé A mluvil nahlas, ovšem více je bohužel případů, kdy se hudba se zpěvem a texty Filipa Topola jaksi míjí. Nemohu si pomoci, ale k peckám jakými jsou Žiletky nebo Kruhy prostě patří vztekle znějící klavír a Topolovy prsty rozbité o klávesnici.
Souhlasím s ředitelem divadla Archa Ondřejem Hrabem, že z mnoha neobvyklých setkání mohou vzniknout nová inspirativní díla, ale nejsem si jistý, že zrovna tahle deska je ten případ. Filip Topol si však zjevně myslí něco jiného, když se do takového projektu pustil, a má na to pochopitelně právo.