RECENZE KONCERTU STO ZVÍŘAT

Vydáno 30.12.2006 | autor: redakce

Je to teprve pár dní, co STO ZVÍŘAT vydalo novou desku Nikdy nic nebylo (více v rozhovoru a recenzi REPORTU 10/04), a už s ní objíždí české kluby. Sobotní koncert v Českých Budějovicích sledoval Daniel Folprecht.
STO ZVÍŘAT 9.10. klub K2, České Budějovice Setká-li se člověk ve volné přírodě se stádem rozvášněných zvířat, musí počítat s variantou, že bude zadupán do země. Podobná situace nastala, když si STO ZVÍŘAT ještě před oficiálním křtem vyrazilo otestovat nový program Nikdy nic nebylo.



KRÁTCE PŘED dvaadvacátou zatroubila kapela k útoku, aby nabídla výsledky studiové práce publiku tváří v tvář. A to doslova, neboť klub K2 postrádá klasické pódium a umělci se tudíž nad posluchače ´nevyvyšují´. Vysoká návštěvnost zaplnila prostory natolik, že Martin Líska téměř šťouchal trombonem jedince v první řadě do žeber.



O úzký kontakt tedy bylo ihned postaráno a pár prověřených pecek na úvod (Píseň, Pleše, Podpaží, Socha, Soused-ska) vřelou atmosféru jen prohloubilo. Venkovní chlad byl rázem zapomenut a tancechtivá těla roztávala pod náporem teplé muziky (k čertu, zapomeňte na dvojsmysly) vykvétající z pupenů ska. Bohaté instrumentální obsazení umožnilo převést skladby v neošizeném aranžmá a pestrosti přidalo rozmanité trio střídajících se hrdel, z něhož nejvíce prostoru dostal kytarista Petr Ostrouchov. Jsme-li u superlativ, vše ještě umocňoval skvělý zvuk, v němž se žádný z nástrojů neztratil.



Na „zvířecím“ přístupu je sympatické, že po vydání alba nabídnou svým příznivcům naživo kompletní materiál a tak je nechají vybrat koncertní favority přímou cestou. Nejinak tomu bylo tentokrát a pátá řadovka, jež byla v předpremiéře pokřtěna, zazněla od Domácího kina přes Dámu s čápem, Majonézu, hrábě, Velkou lásku, Jsem tady cizí a další až po Pohádku a Pochyby.



Největší ohlas však pochopitelně sklidily starší zažité kousky, konkrétně Dap-Géo, Skandál a hlavně závěrečné duo Novgorod a Škola. Neméně radosti posléze vyvolaly přídavky, v nichž Sto zvířat nastínilo své pojetí policeovské Every Breath You Take, Sexbomb z repertoáru Toma Jonese a Rudy, a Message to You od Dandy Livingstone. “Byl to skvělý večírek, i když je středa, jedenáct hodin dopoledne...” plesal od bicích showman Jan Kalina. Pomineme-li, že čas právě ukrajoval první nedělní minuty, měl naprostou pravdu. Daniel Folprecht

www.stozvirat.cz

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím