Intro: Franta Kotva (1952-2007)

Je to strašně dávno, ale asi mě to pobavilo, když si to pamatuju: televizní estráda, děsivá kantyléna Marcely Holanové, prostě nuda a šeď socialistické zábavy. Do statického záběru se najednou vřítí kytarista s vlající hřívou a s nevšedním zápalem poletuje po pódiu, jako by šlo o hardcore - to se na obrazovkách ČST zrovna nestávalo každý den. Co to je za divočáka? To přece není Pavlíček…

„Jo a to si ještě neviděl, když hrál Franta Zeppelíny s Daliborem Jandou“, pobaveně dodává Ondřej Hejma. Franta Kotva byl totiž rocker se vším všudy a převážnou část svého života strávil v zásadních bigbítových kapelách: v Imrichově Tangu, v Nahlas, s Hejmou po revoluci zadělal na zlatou éru Žlutého psa a nakonec nemohl chybět ani v L.L. Jetel - bluesrockovém all stars týmu s Hladíkem a Šedivým.

Když zrovna nehrál, staral se o to, aby to hrálo jiným – dělal stage managera bezpočtu festivalů a největších koncertních turné. A kluby? Byl to právě on, kdo se spolu s Richardem Němčokem zasloužil o věhlas legendárního Bunkru a později řídil dramaturgii smíchovského Futura. Taky se angažoval se v hnutí Umění proti cenzuře a v neposlední řadě byl členem produkce našeho Žebříku. Na tom letošním ale nebyl – nechal se slyšet, že odpočívá a nabírá síly na šňůru Wanastowek… Tenhle slib už nedodrží, 18. března nás po dlouhé zákeřné nemoci opustil.

Franta byl dobrosrdečný pohodář a pedant zároveň. Každý z branže, kdo s ním kdy dělal, ví, že do práce vnášel klid svým nakažlivým optimismem, odzbrojujícím humorem a profi přístupem. Miloval Hendrixe a jemu podobné, tak si tam snad s nima zajamuje.

Jarda Hudec, vydavatel