Intro: R.I.P. Michael & Ronnie

Vydáno 28.05.2010 | autor: Marek Pros


Za pár dní, přesně 25. června, tomu bude už rok, co hudební svět ranila nejsmutnější událost tohoto milénia – zemřel Michael Jackson. Milióny fanoušků opustil v padesáti letech. Ve věku, kdy mnozí umělci teprve vyhlížejí vrchol kariéry, měl Jacko všechny trofeje už dávno v kapse, zažil nadpozemskou slávu i strmé pády, stal se superidolem několika generací. S podlomeným zdravím hodlal znovudobýt popový trůn, což už mu osud nedopřál, ale i tak za sebou nechal tolik nesmazatelných stop, že zůstane oslavován navěky.
 
Vzpomínám si na ten moment, jako by to bylo včera, a jistě nejsem sám – vzbudily mě noční esemesky, telefonáty, mail zaplavily odkazy na agenturní zprávy a kondolence. Brzy ráno jsem zrovna odlétal s několika kapelami do Bruselu a nikdo z výpravy stále nemohl uvěřit, co se stalo, nemluvilo se o ničem jiném. „Umřelo moje dětství,“ pronesl kdosi z těch, kteří na Jacksonově muzice vyrůstali.

Podobně skličující pocity právě teď tíží nejen třicátníky, ale i starší posluchače, odkojené tvrdými kytarami. Předčasným odchodem Ronnieho Jamese Dia jsme přišli o exponenta elitní hardrockové pětky, malého velkého muže, který zpíval doslova jak ďábel, a taky proto byl neodmyslitelnou tváří Rainbow, kultovních Black Sabbath v éře po Ozzym, s nimiž později pokračoval pod hlavičkou Heaven & Hell, a samozřejmě i vlastního projektu Dio.

Ani jednu z ikon pop music jsme si tady moc neužili, Jackson i Dio se v naší zemi objevili jednou jedinkrát. Přesto jim patří srdce mnoha Čechů.

Rest In Peace, Holy Diver.

Jarda Hudec, vydavatel

Intro: R.I.P. Michael & Ronnie Intro: R.I.P. Michael & Ronnie

zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím