A Banquet: Vymysleli jsme si vlastní styl futu-roll, aby nás nikdo neškatulkoval

A Banquet, foto: Kristýna ErbenovPrávě probíhá období udílení hudebních cen. Nemrzí vás, že se vám nepoštěstila žádná nominace?

Mathieu: Popravdě nemrzí, protože jsme to ani neočekávali, vzhledem k tomu, že máme venku teprve debutové EP. Netvrdím, že by nás to nepotěšilo, ale máme radost z ocenění Objev roku 2010 na hudebním serveru IndieMusic.cz a jako Objev jsme taky byli vyhlášeni na Bandzone.cz.

Jakou cenu v rámci těch českých byste ocenili nejvíc?

Mathieu: Já osobně jsem měl rád ceny časopisu Filter, protože byly zaměřeny, řekněme, nějak aktuálně na světovou scénu a zároveň se i tady u nás nebály hledat nové talenty. Jinak popravdě nevím, určitě by člověka potěšila nominace od fanoušků...

Richard: Přesně, měl bych obecně radost z cen od fanoušků, česká "porota" mi moc neříká.

Co říkáte na nominace například na Anděly nebo na Žebřík?

Michael: Co se tak ke mně dostalo, tak na Andělech jediná kloudná kapela jsou Toxique a na Žebříku bych to přál Niceland nebo Suns, ale nehlasuju.

Mathieu: Co se týče Andělů, tak to skoro nemám sílu komentovat, protože nominace na hlavní ceny jsou až na pár výjimek (Toxique) žalostný. Nejvíc mě zaráží a snad i uráží Objev roku a kapela Embassy, protože větší hrůzu, než je cover Karla Kryla, jsem už dlouho neslyšel. To už je na mě prostě moc. Jestli tohle má být reprezentace nových českých talentů, tak pardon, ale já říkám ne. Žebřík je pro mě anketa, která si narozdíl od Andělů nehraje na něco „odborného“ a to je mi sympatický, hlasy od fanoušků jsou rozhodně motivací i odměnou. Sám ale hlasuju málokdy, jednak nejsem moc příznivec jakýchkoliv sms-hlasovacích soutěží a druhak na to nemám peníze a potřebuju aspoň něco málo na jídlo (smích).

Na české hudební scéně jste poměrně nová kapela, myslíte, že máte šanci ovládnout udílení cen příští rok?

Mathieu: „Ovládnout“ asi těžko, ale že by mě nějaká nominace nepotěšila, to bych kecal...

Co je pro vás největším oceněním?

Richard: Zvyšující se počet fanoušků, jejich reakce a komunikace, ať už na živo nebo online. Toho si ceníme asi nejvíc...
Mathieu: Pro mě je největší odměna, když přijdou fanoušci na náš koncert a umí zpívat naše písničky.

Přišli jste s novým hudebním stylem, který jste pojmenovali futu-roll. Myslíte, že vás další kapely v tomto stylu budou následovat?

Michael: (Smích) My jsme si ho vymysleli hlavně proto, aby nám nikdo jinej nevymýšlel šílený kostrbatý škatulky a abychom si v rámci něho mohli dělat, co chceme. Mixujeme hrozně stylů, takže nevím, jestli se to dá zrovna následovat…

Jak byste futu-roll definovali?
Mathieu: Je to náš hudební styl, naše škatulka, kterou jsme si sami vytvořili. Dává nám to velkou tvůrčí svobodu, protože ve svém vlastním stylu si můžeme dělat, co chceme. Obecně se jedná o spojení 60´s, 70´s, raných 80´s a nové fresh indie muziky – zkrátka toho, co posloucháme a máme rádi. Hodně elektra, hodně zkreslení, intimita, melodie, bordel a hlavně kurva hodně energie!

Na svém kontě máte zatím debutové album Kiss The Night!. Jak vznikalo?
Mathieu: Na Kiss the Night! jsme pracovali od jara 2010, kdy jsme natočili debutový singl Dark Streets, další písničky jsme skládali přes léto. Je to dlouhej proces, protože toho opravdu hodně vyhazujeme – chceme si za vším, co děláme, vždycky stoprocentně stát. EP produkoval Boris Carloff, který si nás vybral pro spolupráci, a hrozně jsme si sedli, jak hudebně, tak lidsky. V jeho studiu deska vznikala během října a listopadu 2010. Fotky na booklet nám nafotila Kristýna Erbenová. Zbytek jsme tvořili ve stylu DIY...

Všichni jste studenti. Zvládáte školu a muziku dohromady?

Mathieu: Nezvládáme. Ale priority jsme si všichni stanovili a vyhrála kapela, takže školu teď odsouváme.

A Banquet, foto: Kristýna ErbenováCo tedy máte na programu v nejbližší době?

Mathieu: Chceme pracovat na nových písničkách, připravujeme náš první videoklip a rýsuje se ještě jeden další. Chceme hlavně koncertovat, jak tady, tak v zahraničí. Nejčerstvější informace jsou na našem Facebook profilu, tak se tam k nám přidejte!

Michael: Máme v plánu nějaké koncerty, například 25.2. v Praze v Chapeau nebo 5.3. v Telči, další data jsou na našich oficiálních stránkách www.a-banquet.com nebo Facebooku – tam nás můžete potkat docela často!

Vedle hudby kladete velký důraz na image. Proč?

Mathieu: Protože to jsme prostě my. Není nám jedno, v čem hrajeme, i v čem normálně chodíme. Je to zkrátka naše součást.

Setkali jste se už s nevraživostí vůči vašemu vzhledu?

Michael: Setkali a hodně krát a asi ještě setkáme, je to hlavně problém maloměst… Třeba v Praze jsou podle mě lidi na různou extravaganci zvyklí, takže pokud nejdete zrovna do oldschool žižkovský hospody, tak je to v pohodě (smích).

Mathieu: My prostě nesnášíme neutrálnost. Lidi se tváří různě, ale je to individuální...

Vaše hudební kariéra je stále ještě na začátku. Máte už hvězdné manýry, nebo jste přizpůsobiví všemu?

Mathieu: Nemyslím si, že bychom měli nějaký extra manýry narozdíl od spousty lidí, který jsme poznali, který toho stejně jako my zatím moc nedokázali, ale tváří se jako by vyprodávali denně Wembley. Nicméně, všemu rozhodně přizpůsobiví nejsme. Já jsem třeba celkem radikální ve spoustě věcí a nesnáším, když se mnou někdo jedná jako s kusem hadru, to si líbit nenechávám. Nepreferuju takový to chození po špičkách...

Do čeho byste kvůli úspěchu nikdy nešli?

Michael: Tak když to vztáhnu čistě na hudbu, tak bych asi nechtěl hrát na mítingu jakékoliv politické strany nebo skládat hudbu, která mě nebaví, i když by třeba měla větší šanci na komerční úspěch…

Každý správný muzikant má mít na kontě nějaké pikantní historky. Pochlubte se…

Mathieu: Věř, že jich je dost, ale drtivá většina z nich je fakt nepublikovatelná. (smích).

Michael: Ke zveřejnění máme třeba light verze našich příhod s autem, který jsou k vidění na našem Youtube kanálu.

Mathieu: Ale jednou jsme hráli v jednom městě a v noci jsme se měli dostat na ubytovnu. Byli jsme, řekněme, v celkem dobrý náladě a bylo asi mínus tisíc stupňů, tak jsme si vzali za poslední prachy taxík, kterej nás odvez asi 2 ulice, což bylo fakt „daleko“ (smích). Problém byl, že ten dům měl dva vchody a my si samozřejmě vybrali ten špatnej. Klíč měl být pod květináčem. Ani pod jedním nic nebylo, ale zato se nám povedlo oba dva rozbít... Nechtěně, to je jasný. Je fakt, že jsme před tím vchodem byli celkem dlouho, protože šíleně mrzlo a my nemohli pochopit, proč tam ten klíč neni. Načež se ze dveří vyřítil nějak šílenec, vrazil facku Michaelovi a začal řvát, co mu ničíme květináče, a že to teda musíme zaplatit nebo zavolá policajty. Tvrdil, že každej stál litr (cože?!)… No, prostě nakonec jsme to usmlouvali na 1200Kč, což bylo asi všechno, co jsme na koncertě vydělali na cesťák, a já mu pořád říkal, jestli bychom se u něj nemohli teda ubytovat, že je fakt hrozná kosa a on, jesli jsme se neposrali. A nakonec z něj Richard vymámil, že ta ubytovna je na druhý straně – tam ten klíč byl hned pod prvním květináčem (smích).

Jste spíš good boys nebo bad boys?

Mathieu: Zrovna před pár dny jsem psal text k nový písničce a refrén je: „What if I’m not the good guy?! What if I am the bad one..“  Je to dost výmluvný? (smích)

Marta Pušová