RECENZE: Daniel Landa – Československo

DANIEL LANDA
ČESKOSLOVENSKO 2008 TOUR
21 trax
Sony Music

O Danu Landovi nejde psát nezaujatě. Proto si zkraje vyjasněme autorův postoj: Dan Landa ve mně vyvolává stejné pocity jako Robert Rosenberg, Rytmus nebo Zdeněk Pohlreich. Kromě zjevné „vlasové" podobnosti je mimo jiné spojuje charismatické pyžmo, které přímo sálá z jejich práce. Rytmus tomu říká vůle, Pohlreich dřina, vole, Landa se rád ohání touhou a Rosenberga tady radši rozebírat nebudeme.

DVD Československo zachycuje sérii pěti halových koncertů z roku 2008 (Bratislava, Košice, Praha, Pardubice a Ostrava). Záznam je pořízený z ostravské ČEZ Arény, a to v režii Mirjam Landy. Playlist tvoří průřez Landovou diskografií, takže kromě Waltr, Tommy, Ute & Marry dojde i na klasiky jako Motýlek, Andílek nebo „bokovku" Smrtihlav.

Na Landově vystoupení není fascinující samotný koncert, alespoň v podobě, ve které ho hltali diváci. Málokterý zpěvák má tak nekompaktní publikum (napadá mě jedině Karel Gott). Tu stojí táta se synem a společně zpívají Šanci, tu se dva vyholení kamarádi v mikinách Lonsdale objímají kolem ramen a užívají si kousek toho kulturního štěstí, tu křepčí dvě puberťačky, které možná byly večer předtím na koncertě Ewy Farne. Jednotící motiv? Daniel Landa.

Mirjam chytře vystříhala Danovy mravo a národokárné řeči mezi skladbami, takže ve výsledku zbyla jenom muzika. Landa je Landa, nezpívá, spíš vypráví a ani po dvaceti písničkách to nijak nenudí. Kdyby náhodou hrozilo povadnutí pozornosti, vyšlehnou z pódia plameny. Na můj vkus se ohněm hodně šetří a šetří se i symboly. Což je škoda. Kromě skladby Eurosong, kde se zezačátku hezky mává německou vlajkou, to je všechno takové chudé a monotónní. Po pódiu pobíhají dva doprovodní zpěváci, kteří první polovinu koncertu připomínají bedňáky, co zabloudili na stage. Korunu „doprovodným aktivitám" dává trio tanečníků, z nichž jeden váží za dva, takže jim pracovně říkejme taneční kvartet. Těžko říct, co tím kdo sledoval, ale některé jejich kreace vypadají jako vystřižené scény z veledíla Kvaska. Budiž.

DVD obsahuje v sekci bonusy i velmi zajímavou položku Vox populi. Jde o 40 minut, které jsou plně věnovány fanouškům Dana Landy. Bůh suď, co se Mirjam honilo hlavou, když dávala Československo dohromady (myšleno DVD). Mix, co našel odvahu, resp. nenašel soudnost a vlezl před kameru, aby se světem porozprávěl o svém vztahu k životě a dílu Landově, je opravdu k popukání.

Občas se neubráníte pocitu, že jste se vrátili v čase o nějakých dvacet let a sledujete dokument z bulharsko-rumunské hranice o prostých lidech a jejich lásce k místnímu starostovi. Že se většina zpovídaných ani neumí pořádně vyjádřit, natož použít větu rozvitou, ponechme stranou, to zřejmě Landova chyba nebude.

 

DVD Československo je určené hlavně fanouškům Dana Landy. A vzhledem k již zmiňované „sociologické katastrofě" Vox populi je také pro ně dělané. V jejich očích roste do podoby mučedníka, který jako jediný hájí „ten náš národ" a stojí si pevně za svým, i když to hodně lidem nevoní. Landa má nepopíratelný talent napsat jednoduchou, chytlavou a textově nápaditou písničku. Když začne zpívat, dívkám vlhnou oči a kalhotky, chlapům teče testosteron z pórů; tohle u svých fanoušků neumí „vyvolat" jen tak někdo.

Landa, podobně jako Rytmus, obratně využívá marketingu nenávisti, kdy stojí jakoby v kulturním exilu a přitom tvoří domácí mainstream. Je to zvláštní paradox, který se Danovi a jeho ženě podařilo skvěle vybalancovat. Při pohledu na vyprodané koncertní stadiony to na lidi stoprocentně zabírá. A to je nejdůležitější...  

4/7

Marek Pros