Vydáno 03.12.2012 | autor: redakce
Začátek koncertu byl inzerovaný na devátou a bez předkapely. Už ve tři čtvrtě na devět čekalo na příchozí první překvapení - v LMB bylo plno! Že by svítalo na lepší časy? S úderem deváté se spustilo intro a s ním i strohá světla- Žádná velká show a budovaný nový zvukový svět v tom všem zapuštěný. Zvukový svět plný kláves, stěn z kytar, prapodivných beatů a krásných zpěvů všech čtyř zpěváků, kteří se na pódiu protočili. Mít v kapele čtyři par excellence zpěváky je dobrý kapitál, tím spíš že zvuk zpěvu, jaký měli v malé Lucerně Archive, byl jedním slovem nádherný.
Silnými momenty byly hitová Fuck U, a také Violently, Bullets či Controlling Crowds, která zakončovala první přídavkový set (mimochodem právě při této písni kapela poprvé použila projekce). Ovšem ještě silnější momenty než dlouze budované skladby vrcholící téměř noisovou stěnou (ano, tento model je pro Archive typický a umí ho jako nikdo jiný) byly ty, jimž kapela vtiskla intimní a tichý háv. Přesně taková byla Again, která dostala akustické aranžmá. Když se při ní z pódia ozývalo: "Walk away from you / and leave my love / Could I laugh again," ani trochu to nezavánělo zamilovaným klišé; naopak, bylo to silné, prožité a nepopsatelné. Kdo nebyl v ten moment v sále, těžko uvěří, že akustická kytara a hlas spolu dokážou vytvořit tak silný a celým tělem procházející zvuk. Opravdu silný moment! Dalším takovým byl i první přídavek Rise. Opět potichu: kytara, klávesy a všichni zpěváci nastoupení v řadě. Čtyři silné hlasy, čtyři silné melodie. Silné harmonie z kláves, úžasná kytara. Orgasmus na čtvrtou!
Jednalo se takřka o dokonalý koncert. To by ale v klubu nesmělo být pár hovad (pardon za to slovo). Nic vám totiž nezkazí koncert tolik, jako opilí burani, pořvávající nesmyslná slova do těch nejintimějších, nejkřehčích, nejtišších pasáží. Dvoumetrový slovenský holohlavý pane, jsme moc rádi, že víme, že tahle písnička hrála vašemu kamarádovi na svatbě, ale tuhle informaci si pro příště, prosím, nechte pro sebe. Další podobným modelem byl jiný pán, který do akustické Again začal skákat (punkově řečeno pogovat) a strkat do všech okolo. Fajn, jsou koncerty, kam to asi patří. Ale Archive to rozhodně nejsou a bohužel tihle lidé zajistili, že z celého večera zůstává jakási pachuť a znechucení tím, že my sami návštěvníci, si umíme navzájem pokazit zážitek.
text: Martyn Starý, foto: PetrKlapper.com (archiv 2010)
0,00
čtenáři
hlasuj