JE TO SÍLA, a» už se na současné aktivity kolosu jménem METALLICA díváte jakkoli. Je to prostě síla. Všechno klaplo nadmíru. Téměř stočlenný ansámbl sanfranciské filharmonie pod dirigentskou taktovkou Michaela Kamena to o minulém dubnu rozpálil s kapelou naprosto dech beroucím způsobem. Výsledkem je symbiont orchestrace a tvrdého rocku, jakási symbolická tečka za stoletím, kdy bylo všechno možné, ale jen málo z toho se povedlo.Uzavření kruhu, jehož první půloblouk vyrýsovali před třiceti lety Deep Purple, se tedy děje s nonšalancí hodnou mistrů všech svých četných oborů, ona grácie však bohudíky nestírá z takto servírovaného hybridu patinu mladické dravosti a...ehm, metalovosti. Metallica mnohé překvapí, třeba jen tím, že toto album bude znít některým uším paradoxně tvrději a hutněji než poslední studiové opusy. Samozřejmě, je to dáno playlistem typu all-stars, ale to je logické. Vedle klasických a léty prověřených lahůdek z prvních "pravověrných" alb, jako Master Of Puppets, For Whom The Bell Tolls, One, Battery, The Thing That Should Not Be či strhujícího instrumentálu The Call Of Ktulu (ten, nepočítáme-li úvodní orchestrální entré od Ennia Morriconeho, celou kolekci překvapivě zahajuje), tu samozřejmě nechybí perly z "černého" alba, pár nejvýraznějších kousků z posledních studiovek a dokonce dvě zbrusu nové kompozice - No Leaf Clover a Human. Souhra je znamenitá, orchestrace nepřebíjí hutné srdce skladeb, ale obtéká je zlatistým příkrovem majestátnosti, performance kupříkladu One či Master Of Puppets katapultuje obě skladby opravdu do jiné dimenze. A nejen ty. Znamenitý zvuk, obě tělesa v precizní formě. K tomu titánské napětí v natřískaném Berkeley Theatre, možná jsme opravdu svědky dalšího z mezníků live záznamů.
Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies najdete zde.Rozumím
METALLICA - S & M
0,00
