Till Lindemann - industriální pyrotechnik

ENDERÁCKÝ ZAPADÁKOV

Lindemann se narodil v Lipsku, ale vyrůstal na vsi. Své dětské roky strávil mezi hlubokými lesy, v zapadákově o dvou stech obyvatelích jménem Wendisch-Rambow poblíž východoněmeckého Schwerinu. Oba jeho rodiče byli umělci – jeho matka malovala a otec byl básníkem. Rodiče se rozvedli, když bylo Tillovi 12 a jeho sestře 6. Částečně ho pak vychovával nevlastní otec, údajně také alkoholik, který Tillovi ubližoval. Asi i proto brzy z domova zmizel a raději navštěvoval internátní školy.

LIVE: Rammstein v Praze předvedli nejlepší koncertní show, jaká kdy byla k vidění

To asi také nebyl žádný med - první ze škol byla sportovní, a podle Tilla, který se dokonce v roce 1978 za onen ústav účastnil evropského plaveckého šampionátu a měl jet roku 1980 na olympiádu, tam vládl tvrdý drill. „Jako dítě ale tolik neprotestuješ,“ řekl později. Jako dítě ne, ale pak… Ale nepředbíhejme.

MLADÝ TATÍK

Jako mnoho dětí, které nezažily moc šťastné dětství, se Lindemann velice brzy oženil a začal se množit. V pouhých dvaadvaceti se mu narodila první dcera Nele, kterou následujících sedm let vychovával sám, protože se s její matkou rozešel. „Nyní se o výchovu s její matkou dělíme, protože jsem často měsíce pryč s kapelou,“ říká.

Později si pořídil tři další děti, o jejichž výchově a matkách ale nerad mluvívá. O jeho životě v 80. letech se toho mnoho neví, jisté je jen to, že v roce 1981 měl nastoupit základní vojenskou službu, což odmítl, a byl málem zavřený.

Bizár týdne: Rammstein versus Beyoncé. Viděli jste něco praštěnějšího?

O emigraci neuvažoval, ale po pádu zdi se rozjel okamžitě do západního Berlína a nakoupil si spousty gumových medvídků a dalších „zápaďáckých“ dobrot. Jako mnoho jiných obyvatel východního bloku jimi byl okouzlen, ač později prohlašuje: „Měli jsme málo zboží, ale hodně solidarity. Po konci NDR jsme padli až po uši do pasti konzumenství, ega a individualismu.“ V roce 1994 se pak do Berlína, už ne východního nebo západního, přestěhoval.

PRVNÍ PRDEL

První skupina Tilla Lindemanna nesla poetický název First Arsch (První prdel) a byla to punková parta ze Schwerinu, kde Till bubnoval. Krátce nato se stal členem krátkodeché kapely Feeling B, ale brzy poté potkal budoucí členy Rammstein Richarda Kruspeho, Olivera „Ollieho“ Riedela a Christopha „Dooma“ Schneidera, opustil slibnou kariéru pletaře košíků a začal s nimi pracovat na poměrně originálním zvuku, který kombinuje odkaz industriálních kapel jako Einstürzende Neubauten, elektroniku a metal.

Till byl okouzlen možnostmi kombinace energie rocku a nových zvukových technologií. Brzy zjistil, že jeho touha být hlasitý a ještě hlasitější se k tomu hodí přímo skvěle. Rammstein jako takoví hrají od roku 1994 a v podstatě dodnes neudělali chybu. Alespoň ne hudební.

TILL VS. PYROTECHNIKA

Lindemann toužil od počátků Rammstein po spoustě divokých ozvláštnění koncertní produkce. K tomu se sice dobře hodily pyrotechnické efekty, jenže s nimi je třeba umět zacházet. To Rammstein zpočátku zrovna nezvládali, a když v roce 1996 v Berlíně spadlo hořící pódium do lidí, ukázalo se, že pánové mají zřejmě malý problém.

Vycepovaný Lindemann usoudil, že je třeba nejen najmout profíky, ale pořádně ovládnout řemeslo i sám, a nechal se vyškolit na regulérního pyrotechnika. Navíc zajistil, aby základním školením prošel i zbytek spoluhráčů. Každou chvíli se o něco stejně spálí, ale údajně se mu to líbí, alespoň to tvrdí jeho kolegové. Každopádně uznává důležitost bolesti duše: „Umění bez bolesti nefunguje. Ale umění existuje i proto, aby bolest kompenzovalo.“

MUZIKANT

Lindemann není žádný virtuóz, ale kromě zpěvu je schopen rammsteinovský rachot vyluzovat i z dalších nástrojů – mimo bicích hraje i na kytaru a basu. Zručnost muzikantů není pro jeho záměry tak zásadní – hlavní je udělat pořádnou show a vykřičet do světa své znechucení nad některými aspekty moderní doby, či třeba pochybnosti o smyslu náboženství (Lindemann je ateista).

Svou výraznou image zúročil i v několika filmech, většinou v rámci štěků, kde je jeho úlohou například ukrást tučňáka (německý TV film pro děti Amundsen, der Pinguin z roku 2003) či naopak chránit zvířata (film Vinzent z roku 2004). V akčním snímku XXX si zahrál sám sebe.

Občas zahostuje u některé z dalších kapel – pro jeho řev se mnoho úloh nehodí, ale některé stojí přece jen za zmínku. Na desce Worlds Collide od Apocalypticy si zahulákal v coververzi Bowieho hitu Heroes/Helden a u německých strašidelných strejců Puhdys si zapěl v písni  Wut Will Nicht Sterben.

Je autorem textů Rammstein, a co nezazpívá, to napíše. Jeho divnobásně a divnotexty vyšly v roce 2002 i knižně pod názvem Messer. Editorem spisku byl hlavní pyrotechnik Rammstein Gert Hof. O knihu byl velký zájem a v roce 2005 se po internetové kampani fanoušků dočkala i reedice.

Text: Jana Kománková, foto: archiv

Témata: Till Lindemann, Rammstein