George Clinton: Šílený funkcionář

Zeptejte se Prince nebo Peppers a budou vám o Clintonovi básnit celé hodiny. Kdo je ten strašák do zelí, spíš připomínající jamajského huliče než funkovou lokomotivu, která navedla kapely jako Funkadelic a Parliament do rajské stanice hudební nesmrtelnosti? „Během našich koncertů se ocitnete na planetě Groove. Je hodně živočišná, cítíte z ní pot a nemravnost funku“, řekl při své první návštěvě Prahy v roce 1998.

BESTIÁLNÍ GROOVE

George Clinton se narodil v severokarolinském Kannapolis (kdo řekl Cannabipolis?) 22. července 1941. Dětství prožil v Plainfieldu (New Jersey). Před skluzem do hudebního edenu pracoval jako holič.

Tehdy ještě The Parliaments, zprvu vokální band, založil už v polovině 50. Let navzdory vzrůstající rock‘n’rollové horečce. I proto pronikl do žebříčků a obecného povědomí až o 10 let později. Po několika úspěšných nahrávkách (i pro bájnou stáj Motown), jako třeba (I Wanna) Testify, sestavil navíc v roce 1969 paralelně alternativní ansámbl Funkadelic. S ním se pouštěl do méně ortodoxních zvukových i vizuálních dobrodružství, kdykoli se mu zachtělo divočejšího, progresivnějšího projevu.

„V tý době jsem byl nadšen novou vlnou psychedelického rocku,“ vzpomíná. „Cream, Vanilla Fudge nebo Sly And The Family Stone přinesly na scénu svěží vítr, bylo to moje kafe…“ Peprná směs soulu a rocku naroubovaná na základy nejen rhytm&blues, ale i jazzu, gospelu, ruku v ruce s extravagantním pódiovým projevem, vybrousily z kapely nepřehlédnutelný a nepřeslechnutelný fenomén doby, stejně jako mezník ve vývoji americké muziky. Experti začali v Clintonově tvorbě nacházet další symptomy – duněla v ní ozvěna avantgardní svobodomyslnosti Hendrixe nebo Zappy.

LIVE: George Clinton přivezl do Prahy nefalšovanou funkovou armádu

Teatrální stylizace měla i jasný antirasistický podtón. Jeho tlupa vystupovala z mimozemského talíře zvaného Mateřská loď (Mothership) jako vetřelci v instrumentální zbrani a celý sál se za podpory sugestivních stroboskopických hrátek měnil v děsivě nasvícenou tančírnu. K vesmírné stylizaci patřily šokující kostýmy, líčení a umělecká kamufláž někdy až ad absurdum do podoby funkových Kiss.

„Byli jsme chudí jak kostelní myši, tak jsme se oděli do hadrů z popelnic, na které jsme přilípli různé flitry a cingrlátka. Byl to symbol určitého vzdoru, zdvižená pěst z ghetta, ale s úsměvem. Plakat jsme nechtěli, tak jsme řvali prostřednictvím muziky…“ Zrodil se právě bestiální groove.

„Chci dát funku stejnou vážnost a důležitost jako jazzu a rock‘n’rollu,“ hřímal Clinton a jen tak mimochodem představoval světu jednoho úžasnějšího hráče vedle druhého – jméno si u něj udělali Bootsy Collins, Bernie Worrell, Eddie Hazel a mnozí další, léta spolupracoval s Fredem Wesleym nebo Maceo Parkerem. One Nation Under A Groove, takto příznačně nazval jeden z tehdejších hitů.

MOTHERSHIP CONNECTION

Mateřská loď létala po celém světě a nikdo se invazi nebránil. Počátkem 80. let začal vystupovat a nahrávat sólově, posléze založil další podnik P-Funk All Stars, který v době boomu funku a rapu opět zaujal pozici tahouna nové „černé“ revoluce. V tvůrčích spirálách čas od času zval k jamům své někdejší kolegy, v největší míře určitě na albu T.A.P.O.A.F.O.M. v roce 1996. Ani s blížící se šedesátkou nezapřel dobrodružného ducha, elegantně vplul do světa beatů a loopů. Tyto technologie oživil lidským dotykem protřelého producenta. Přitom muzikantem v pravém slova smyslu nikdy nebyl! Žádný nástroj neovládá, jen občas klepne do kláves a zpívá tak falešně, až se uši kroutí. Je hlavně aranžérem, velitelem, funkcionářem. Dnes se bez jeho samplů neobejdou Busta Rhymes, Missy Elliot, Fishbone ani OutKast.

Vizionáři typu Ice Cubea, Tupaca Shakura, Prince, Dr. Dre nebo Snoop Dogga využívali zvukové kreace a stal Parliament / Funkadelic jako hlavní inspirace ke svým prvním dílům. Z našich se k němu hlásí hlavně Monkey Business, kteří nejenže na koncertech citují P-funkové hymny, ale dokonce se jim na druhou desku podařilo sehnat i Clintonovy zpěváky Raye Daviese a Fuzzy Hoskinse.

Od dob nadšeného žánrového fúzování se k funkyžíznivému démonovi začali hlásit i rockeři. Red Hot Chilli Peppers si vyprosili jeho producentskou účast na albu FreakyStyley. Na spolupráci se šíleným Georgem vzpomínají i další z „bílé“ branže – Pearl Jam, Primus, Soundgarden nebo Rage Against The Machine.

Výše zmíněné přitahovaly i nepokrytě protiamerické postoje bláznivého kadeřníka. „Ale já nejsem nespokojený kverulant, který na všem vidí mouchy,“ řekl kdysi internetovému magazínu Synthesis. „Nemluvím tu o podružnostech, ale o zásadních věcech. Je to každého věc a problém, pokud se nechá zblbnout. Já establishmentu, který potřebuje permanentního nepřítele, nevěřím. Po Koreji přišel Vietnam, po pádu železné opony drogové války v Kolumbii s tím, že jim tam ty drogy nakonec importovali sami…“

SAMPLUJ, FUNKUJ, VYKRŮCAJ

Sopka se zase ztišuje do pohody, kdykoli jde na přetřes místo politiky muzika. „Je to zvláštní – v roce 1976 jsme byli populárnější než o deset let dřív, teď jsme zase úspěšnější než před dvaceti lety. Vím, že nám pomohly nové digitální metody,“ upřímně komentuje své přetrvávající renomé. Hutné samply, to funk neskutečně oživilo a základní sound Parliament a Funkadelic byl zase ‚in‘. Clinton je už dávno členem Rock’n’rollové síně slávy a v tempu ani náhodou nezvolňuje. Na koncertech jej doprovází 20 funkových divochů a na pódiu nechybí ani jeho vnučka. „Funk je absolutní svoboda, je to strom, který roste do nebe. Každý večer je to jinak, někdy nevíme, co budeme hrát, musíš počkat až na to skvělé šumění krve v žilách, srce ti samo napoví. Někdy jen tak jamujeme, ale vždycky je to radost a potěšení.“

George je ďábelský inseminátor. Klaun s nakresleným úsměvem, pod kterým to ovšem duní strašidelně a magicky. Jeho groove je dervišským tancem, hlubokou studnou, z níž vyvěrá primární vzdor Afroameričanů. Všichni jsou v transu. „Náš funk je rituál, který bereme absolutně vážně. Pokud ale pro někoho znamená radost a zábavu, přál bych si, aby to všichni po mé smrti brali jako můj poslední vtípek a paradox, takový můj vzkaz ze záhrobí – smějte se, tančete, ale nezapomeňte přemýšlet.“

text a foto: Jarda Hudec, redakce, Sony Music