Vydáno 29.04.2012 | autor: redakce
„Tak jsme byli včera na Portě a když jsme se vraceli cestou domů, viděli jsme dřevorubce jak porážej strom. A ten strom plakal.“ Takhle začínají Sahulovy nesmrtelné Sovy v mazutu. A cestou domů skončil i sám autor, i když ne z Porty, ale z hospody. V noci z 1. na 2. května tomu budou čtyři roky.
Ani nespadl opilý do jámy, ani neusnul na kolejích jako kdysi Fanánek. Hrdina klipu Průša je úchyl byl brutálně ubit dvěma výrostky. Zřejmě kvůli předcházející hádce a tisícovce v kapse. „S hlubokým zármutkem oznamujeme, že náš kamarád František Sahula dnes v noci za tragických okolností zahynul. Přejeme mu žádné stíny na duši,“ objevilo se pár hodin poté na webu Tří sester.
Tři sestry křtili Svobodu ředkvičkám, v Malé sportovní hale obdrželi Zlatou desku
Sahula, věčný „sestří“ satelit, zazářil hned na prvotině Na kovárně to je nářez. Jako autor i jako šikovný kytarista. Spolu s Fanánkem stáli u zrodu českého pub-punkrocku, mnohé jejich vyřvávačky zlidověly. Sahulův hospodský chraplák (podobně krákor Fanánkův) těžko nazvat uměním, textařské nápady a čuch na zapamatovatelné slogany měl ale znamenitý. Když zrovna nebyl po ruce rým, tak prostě nebyl, Sahula tvořil spontánně a přicházel přitom na neuvěřitelná slovní spojení („...a cestou sbírá umrlé zmije“).
Ze Sester několikrát odešel, aby se zas po čase vrátil, zásadně se podílel na povedených albech Hudba z Marsu a Zlatí hoši, o dva roky později své příležitostné kolegy málem zažaloval, když mu věnovali koncepční album Průša se vrací, na němž ho vykreslili krapet nelichotivě (jak v textech, tak na obalu). Naposledy se objevil na turné v roce 2004 a následně na studiovce Na eXX, po jednom z dalších excesů se ale Fanánek zařekl, že hudebně už se Sahulou nechce spolupracovat.
Nejen ze Sester byl ovšem Průša živ. V roce 1992 rozjel kapelu Synové výčepu, s níž vydal celkem čtyři více či méně povedená alba. Páté bylo za dveřmi, Sahula ho stvořil během svého pobytu v kriminále o kriminále také mělo pojednávat. A zde se dostáváme k Sahulovým stinným stránkám.
Tři sestry završili na Braníku oslavy Kristových let, hráli i De Bill Heads nebo Doctor P.P.
„Byl naprosto otevřený v textech o sobě, naprosto mlžící v reálných situacích a měl dny, kdy věřil tomu, co říká, jako jediný u stolu,“ vzpomínal na Františka Sahulu František Moravec alias Fanánek. „V nedobrých obdobích bylo lépe držet se od něj dál, protože co nevěděl, nepověděl. Což nic nemění na tom, že jsme ho v roce 2006 vyplatili z vězení a doktor (Petr Pečený – pozn.aut.) mu pomohl ven i v rok jeho smrti.“ Do konfliktu se zákonem se Sahula dostal několikrát, třeba začátkem 90. let, když neplatil alimenty. Tehdy se kuriózně nedostavil na křest své desky, protože ho v tu dobu hledala policie.
Za neplacení výživného seděl Sahula i než zemřel, po propuštění v půlce dubna se pln nových plánů svěřoval fanouškům na svém webu: Jsem z toho nějaký zničený, nicméně jsem během svého nuceného pobytu udělal celou novou desku a titulní skladba je totální bomba. Jak dám do pořádku práci a udělám si po tom zážitku jasno v hlavě, chci se pustit do natáčení. Budete překvapeni, jak mi to hraje - v kriminále jsem nedělal nic jiného, než chodil do posilovny a cvičil na kytaru. Zdravím všechny - a nedělejte takové kraviny, jako já.“
A ještě jeden vzkaz z předešklého roku: „Narodil jsem se jako Pražák a jako Pražák umřu. Ale ještě nechci, to tedy vůbec ne.“ Život je takovej a jinej nebude, nežli mý tělo platnosti pozbude. Bohužel už na Sahulu budeme jen vzpomínat. „Nakolik jsme Frantu znali, asi by si přál spíše přípitek, než květnatý nekrolog. Proto se s ním rozloučíme pivem, vínem a kořalkou,“ sdělili kolegové ze Tří sester ve svém oficiálním prohlášení a vyprovodili Sahulu na věčnost koncertem na pražském Džbáně. V nebi se pak asi začlo pěkně chlastat.
Byl trochu „jen ho nechte, ať se bojí“, pod tlakem z něj padaly dobré texty i muzika, což sám o sobě věděl. Mě fascinovala třeba méně známá deska Cestování Prahou vydaná ke 125. výročí DP Praha, kterou složil včetně textů za pět dní a je tam jedna píseň lepší než druhá. Uměleckých vrcholů měl víc a možná by ještě nějaký přišel. Neskutečná je třeba píseň Život bez tebe je jen pár not, duet s Ájou Sukovou. To je song, který kdyby zpíval Petr Janda s Petrou Janů, tak ho budou hrát všechna rádia do konce světa.
text: Ondřej Fencl, foto: EMI, archiv
Témata: František Sahula, Tři sestry