Vydáno 13.08.2012 | autor: redakce
V sobotním dni nás odpoledne čekal klasický mix českých kapel, příjemným zpestřením byli na hlavním pódiu Kill The Dandies a Please The Trees. Po nich Charlie Straight a Mandrage, kteří zde na OAF točili nový klip. Po Mandrage jsem upaloval na Rizzle Kicks do MF Dnes stanu. V tomhle ne-moc-vysokokapacitním stanu se rozjela trošku utajená party pro hipstery, kteří slyšeli Rizzle Kicks na Expresradiu a přitáhli svoje kámoše. Dva mladí (dvacetiletí!) londýnští rappeři, kteří teprve nedávno vydali svou první desku, krásně ukázali rozdíl mezi britským civilním hiphopem a americkou hiphopovou nabubřelostí. Jejich koncert byl hodně rozjetý a vážně mě to bavilo, měli postavenou skvělou kapelu a přeju jim hodně úspěchů. Největší úspěch pro ně ale bude, pokud vydají ještě nějakou dobrou desku. Já si myslím, že je čeká stejný osud jako mnohé jejich předchůdce...
Po Rizzle Kicks čekali headlineři sobotního programu - Amy Macdonald, Mando Diao a The Bloody Beetroots. Amy Macdonald je žena jednoho nebo dvou hitů. Víc nevím, co o ní říct. Nebylo to špatný, ale nemusela by nutně být headliner a když už, tak před pěti lety... Mando Diao byli bez debat nejlepší koncert celého festivalu. Byl to totiž konečně koncert. Konečně kapela. Žádný DJ set, žádná zpěvačka s doprovodnou skupinou. Prostě kapela, ve které funguje ta správná kapelová chemie. No konečně. Škoda, že byli jediní mezi headlinery OAF... Festival uzavřeli The Bloody Beetroots, tedy lépe řečeno jejich DJ set. Kam se hrabaly na jejich živé koncerty... Jinak platí to samé co u Fatboye. Hráli/míchali na živo nebo se jen hezky kroutili a měli celý set připravený? Nevím. A chtěl bych vědět. Nutno říct, že vizuálně to měli zvládnuté hezky, ale po dvaceti minutách to začalo nudit, protože to bylo pořád to samé dokola, podle jednoho mustru. Žádná dynamika, žádné změny tempa. Ale lepší než Fatboy Slim.
Teď trošku k organizaci celého festivalu, kterou hodnotím jako nepovedenou. Organizátorský tým nás hned při příjezdu přivítal polní cestou, po které bylo potřeba se dostat na letištní plochu, kde se parkovalo. Příště doporučuji půjčit si na cestu na OAF terénní auto, pokud nebudete mezi první tisícovkou návštěvníků, kteří stihnou projet včas, než se z cesty stane tankodrom. To to začíná... U akreditací naštěstí nebyla žádná fronta a všechno (narozdíl třeba od RfP) šlo hladce a rychle. Rychle jsme zaparkovali auto a postavili stan ve VIP stanovém městečku, kde na nás čekalo další nepříjemné překvapení. VIP camp se nachází ze všech stanových městeček (běžné a O2 camp s připravenými stany) nejdál od areálu. Já jsem cestu od stanu ve VIP campu k bráně areálu zvládal za 13 minut. To se nezlobte, ale to je trošku moc. K VIP vstupence na stránkách festivalu kromě speciálního kempu organizátoři slibovali VIP bar, kde nebudou fronty. VIP bar byl nakonec jediným barem, kde fronty byly. VIP vstupenka, když si ji chce běžný návštěvník pořídit, stojí téměř trojnásobek toho, za co se dá sehnat vstupenka běžná. Čekal bych tedy rozhodně lepší servis než sprchy zadarmo a auto poblíž stanu. První černý puntík.
Druhý černý puntík dostává OAF za rozmístění jednotlivých pódií/stagí v areálu. Areál sám o sobě má obrovskou přednost ve své přehlednosti. Všechno je na jedné hlavní přistávací dráze, nikam nemusíte odbočovat. Ovšem to, že z DJ stagí (které naprosto nesmyslně hrály každá pro jednoho či dva zfetované posluchače už od dvou odpoledne) bude slyšet zvukový odpad po celém areálu ve všemožném mixu je věc, která se povedla ze všeho nejmíň. Když zrovna kapela nehrála moc nahlas (viz. třeba některé pasáže koncertu Please The Trees nebo divadelně-hudební show EKG v MF Dnes stanu), bylo slyšet dunění z Evropa 2 stanu o mnoho víc, než se sluší a patří. Takhle už příště ne, prosím.
Třetí černý puntík OAF dostává za to, že VŠECHNY koncerty kromě DJ setu The Bloody Beetroots byly potichu. A to věřte, že se zvukaři snažili. Chápu, že je na vině částečně i vítr, který neustále foukal, ovšem když i na kapely, které obvykle bývají vážně nahlas, si můžete tři metry před zvukařským stanem v klidu povídat, je někde něco špatně. Tak příště silnější aparát, prosíme!
Poslední černý (a ten nejčernější) puntík získavají organizátoři za Gorillaz Sound System. Nedá se vyloženě říct, že se jedná o podvod. Fanouškům akorát předem nebyla předkládána celá pravda a už jen čekám, kdy se dočteme v oficiálním prohlášení, že jsme si o GSS měli sami z vlastní iniciativy najít podrobné info předem jinde, než na stránkách festivalu a že si teď nemáme stěžovat. Problém není to, že je pozvali. Problém je to, že je vydávali za něco jiného, než byli.
Přestože toho festivalu hodně vyčítám, byly to příjemně strávené dva dny nedaleko od Prahy. Přes všechno, co mě štvalo, klidně pojedu i příští rok. Panuje tam dobrá atmosféra. Takže organizátoři, buďte rádi, že máte nadšené a oddané návštěvníky, kteří si nestěžují, i když na ně zvysoka kašlete (ehm) a nenabízíte jim kvalitní servis.
Vzhledem k tomu, že headlineři OAF byli po všechny roky vybíráni dle podobné šablony (jedna indie kapela, jeden DJ a jedna elektro kapela), tipuji na příští rok účast Mobyho a Razorlight. To bych se asi jel podívat.
text a foto: Martyn Starý
0,00
čtenáři
hlasuj