Goodfellas interview: Rádi pracujeme s magorama

Po festivalové sezóně se vracíte zpátky do klubů. Jaké pro vás bylo letošní léto?

Jonny: V létě to bylo boží. Odehráli jsme tolik koncertů, že už ani nevím, kde jsme vlastně nebyli (smích). Lidi byli úžasní a mnoho z nich si zpívalo naše texty. To náš těší, protože když zpíváte anglicky, není to samozřejmé. Po každé letní sezóně se člověk těší do klubů a po zimní sezóně zase ven. Je to kolotoč, ale velmi vhodně nafázovaný. Vlastně vás to díky tomu nepřestává bavit. Nejlepší věc na open-airech je slyšet křičet vzrušením i třeba tisíce lidí, chytáte jejich energii a přitom máte skvělý zážitek ze zvuku na pódiu. Na klubech je zase nejlepší, že je to vlastně párty. Máme ke všem blízko a rádi paříme s fanouškama.

V anketě Žebřík jste vyhráli kategorii Objev roku, stejně jako v cenách Akademie populární hudby. Podařilo se vám tyto trofeje zúročit?
Jonny: Nedá se to úplně měřit, ale prostě nás teď zná hodně lidí a co je lepší, mnoho z nich zná naše písničky, které jim zpříjemňují život. V kapele se toho moc nemění. Snad kromě toho, že jsou všichni nakopnutý a užívaj si ten nával pozornosti. Mě osobně těší, že máme diváckou cenu i cenu od akademie hlavně proto, že vlastně jedna bez druhý vypadají velmi osamoceně. Jsem rád, že bavíme lidi z branže i veřejnost.
Tom: Kapela může takovou trofej zúročit jedině další prací. A výsledky té práce se objevují postupně. Soustavně pracujeme na nových písních. Ale jedna věc je jasně viditelná. Přibylo lidí na koncertech a fanoušků, kteří znají naše písně a zpívají si je. A to nás hodně žene kupředu.

Jak se obecně koukáte na hudební ocenění, je to pro vás čest, nebo jen soška na poličku?
Jonny: Přečetl jsem si seznam akademiků a musím říct, že ceny Anděl si vážím hodně. Je skvělé, kolik lidí se na Goodfellas shodlo. Cena Žebřík je jasná. Jsou to hlasy lidí, které potkáváme pět let na koncertech a pro některé z nich jsme zahráli i sólový koncert. Třeba v bowlingové herně v Trutnově jsme před čtyřmi lety hráli show pro dvě holky a byl to super mejdan.

Jakých cen si vážíte víc, těch od fanoušků nebo od hudebních odborníků?
Jonny: Obou stejně!
Tom: Já si nejvíc vážím toho, když lidé přijdou na koncert. To je ta největší odměna.

V Akropoli představíte nový klip, který vznikal v Tokyu. Jak k tomu došlo?
Jonny: Náš otec i strýc v jednom Pavel Anděl nám doporučil kreativní tým kolem Hisastsu Kasajima. Nám se nejvíc líbily staré studentské projekty režiséra Atsushi Makina. Takže jsme ho pověřili a on odvedl skvělou práci. Dostává mě hlavně ten napůl kýčovitej japonskej anime přístup propojenej s lehkostí a ohromnou upřímností. Je to z jiného světa. To jsem chtěl.

Song Supersmooth popisujete jako melancholickou píseň o vztahu k rozervané slečně. Čerpali jste z vlastních zkušeností?
Jonny: Vždycky čerpáme z vlastních zkušeností. Jsou to ty těžké momenty, kterými každý člověk projde v jisté fázi života a není nic lepšího než o nich psát pozitivně. Pak už jdete do všeho ostatního mnohem opatrněji a se zadními vrátky a to je vlastně nuda. Doporučil bych všem vrhat se celý život do všeho po hlavě. Vede to ke krásným momentům. Text k písni Supersmooth jsme napsali společně s blízkým přítelem Oldowem Černoškem.
Tom: Myslím, že songy o lásce by měli být vždycky čerpány z vlastních zkušeností. Jinak to vypadá stejně, jako když se blbec z reality show snaží dělat kvalitní hip hop.

Svoji první desku jste se vydali natočit do Ameriky. Neobjevili jste v Čechách žádného vhodného producenta?
Tom: To se říct nedá, ale první co jsme zkoušeli, byli různí zahraniční producenti, a když vyšla spolupráce s Chrisem, hned jsme začali balit. Na nic jiného jsme nemysleli.
Jonny: Upřímně řečeno. Měli jsme sny a chtěli si je splnit. Teď máme jiné sny a těšíme se, až si je zase splníme. Chris DiBeneditto je super zhulenej producent s ohromným citem pro zvuk a soudržnost věcí. Byla to ohromná zkušenost a udělali jsme to hlavně proto, že nahrál písničky našich oblíbených interpretů. Rádi bychom zkusili někoho v Čechách pro práci na singlech. Uvidíme. Koneckonců poslední singl Supersmooth dělal francouzský mág Jean-Pierre Mathieau a celý rok s námi jezdí zvukový mistr Alex Limburg z Londýna. Nevím no, asi rádi kecáme anglicky nebo co (smích).

Jak natáčení v Americe probíhalo?
Jonny: Byl to jeden z nejhezčích zážitků v mém životě. San Francisco i Sacramento jsou úžasný města a místní lidé vás minimálně dojmou svou důvěrou. Samotné nahrávaní mělo opravdu výjimečně mnoho tvůrčích intenzivních chvil, které jsme s radostí rozvíjeli až do finále. Vlastně jsme se fakt dobře bavili a tak to má vypadat. Poslední dny vznikl trochu skluz, takže jsme museli tvrdě makat, aby se to stihlo, ale výsledek je nakonec docela fajn.

Nějaké nevšední zážitky?
Tom: Když jsme přiletěli do San Francisca, první večer jsme neměli ubytování a tak jsme museli najít hotel na vlastní pěst. Poměrně zbrkle jsme vybrali první hostel a rezervovali ho. Kamarád nás potom varoval, že hostel se nachází v dost pochybné části San Francisca. Když jsme tam dorazili, pan recepční nám dal papír, na kterém byly ručně napsané naše údaje. Bylo tam napsáno, že jsme z "Check replubik". Potom nám sdělil, že pokud by nešly otevřít dveře nebo nešla voda, tak nám pokoj vymění. S otevřením dveří nám pomohl obrovský černoch s nagelovanými vlasy, navlečený do kožených šortek a růžového přiléhavého trička. Bydlel ve vedlejším pokoji nastálo. Na našich matracích byly fleky všech barev a já pod tou svojí našel špinavé ponožky a nějaké další hadry. Ten večer jsme slavili podruhé silvestr kvůli časovému posunu a rozhodli jsme se ho radši strávit venku. Taky jsme potkali Bushmany, kteří si vydělávají tím, že straší lidi s větví v ruce. To byla skvělá noc.

Plánujete v budoucnu točit zase někde v cizině, nebo dáte šanci českému rybníčku?
Jonny: Tuším, že se bude příští deska nahrávat v Anglii. Máme nějaké typy na producenty a rozhodně nás lákají anglická studia. Zatím, je ale třeba makat na materiálu. Skládá nás všech pět v kapele, takže jsme se dohodli, že každý přinese alespoň materiál jako by dělal sólovou desku. K tomu přičteme tak deset až dvacet věcí co skládáme společně a pak vybereme 12 nejlepších. Zbytek schováme do šuplíku nebo věnujeme kámošům. Zatím máme dohromady nějakých deset věcí.
Tom: Nebráníme se jet klidně přes celý svět natáčet desku, ale stejně tak rádi pojedeme i do studia za Prahu. Opravdu to hodně závisí na lidech, které potkáme. Náš nový singl Supersmooth, který jsme natáčeli v Česku se zmíněným producentem Jeanem Pierrem Mathieu z Francie, je toho dobrým příkladem.

Odehráli jste v Americe i nějaký koncert?
Jonny: Nene. Měli jsme co dělat, abychom stihli samotné nahrávání (smích). Do Ameriky se chystáme, ale vzhledem k tomu, že nám právě vychází deska v Německu, Rakousku a Švýcarsku, plány jsme odložili a soustředíme se na tyto země. Náš skvělý vydavatel Mario Rossori dostal písničky i do tamních rádií takže se nám tam formují skupiny fanoušků. To je super. Až na ty ujetý drogový předpisy počínaje zákazem kouření v klubech.
Tom: Málem jsme zmeškali letadlo, abychom dotočili poslední záběry klipu Bobby Long.

Zkušenosti s hraním v zahraničí už máte, koncertovali jste ve Vídni nebo v Bruselu. Jak byste porovnali hraní u nás a v cizině?
Jonny: Je to koncert od koncertu. V Berlíně byli lidé z počátku odměření a nakonci koncertu pařili a křičeli o přídavky. V Maďarském Debrecenu jsme se podepisovali ještě před koncertem. Vídeň už je stálá zastávka a reakce byly od začátku dobré. V Bratislavě poprvé nepřišel ani jeden člověk a v Dánsku jsme hráli pro bandu nadšených diskofilů. Řekl bych, že jediný opravdový rozdíl je v tom, že se vás nikdo neptá, proč zpíváte anglicky.

Většina českých kapel si v poslední době stěžuje na nedostatek financí, některé nemají ani na to, aby natočily desku u nás. Jak se vám jakožto nováčkům podařilo dostat se až do Ameriky?
Jonny: Vždycky jsem rád pracoval na projektech s magorama, protože to jsou jediní lidé, co nekalkulujou a prostě dělaj to, co chtěj. Z toho plyne klid, kterej se na povrchu zdá bejt šílenstvím, ale ať děláte jakoukoliv šílenost, jste to vy a uvnitř jste klidný jak želva. Z klidu plyne dobrá práce. Dostali jsme šanci, prohráli jsme všechny peníze a majitel kasína se slitoval a USA trip zaplatil. Bylo to hustý (smích).

Chystáte v Akropoli ještě nějaké další překvapení krom nového klipu?
Tom: Předvedeme kapelu Goodfellas zcela v novém hávu. Zahrajeme spoustu nových songů a ukážeme se v úplně novém designu. Bude to jízda!

Co vás čeká po pražském koncertě?
Jonny: Teď odjedeme turné v ČR k novému singlu, pak dotočíme druhý klip k písni My Only Enemy. Pak pojedu skládat nové písně na Bali a až se vrátím, tak nás vezme Novozélandská kapela Gerda Blank na turné do Německa. Pak projedeme Rakousko a Švýcarsko. Tedy země, kde nám vyšla deska.

text: Marta Pušová

---