Vydáno 25.10.2012 | autor: redakce
Jaký jsi měl za tu dobu největší zážitek?
Myslím, že velkým zážitkem byl úplně první Slet. Byl pojat jako setkání hráčů ze čtyř světadílů a navíc byly na pódiu čtyři bicí soupravy. To byl úplně hrůzný nářez a noční můra pro zbývající čtyři hráče na perkuse. Lidi byli jako u vytržení, strašně to jelo, a myslím, že ta radost z prožitku dala nejen pevný základ celému projektu, ale i důvod k pokračování. Od té doby jsme se posunuli, řekněme, do vyšších hudebních pater, ale osobně se snažím o to, aby každý nový ročník měl v sobě tu původní hravost, bezstarostnost a chuligánství. Každý rok byl něčím jiný, ale musím vzpomenout na ten loňský, kdy se sešli dle mého soudu skvělí hráči a najednou začaly vznikat během pár hodin zkoušení nádherné, divné a hlavně rozmanité skladby se silnými melodiemi a košatými bubenickými party.
Čím se řídíš při výběru hudebníků?
Úplně zásadní slovo je "solitér". Jsou skvělí bubeníci, technicky zářící a paličkami kmitající rychlostí světla, ale po chvilce je jasné, že hrají naučené věci, mají mainstreamový zvuk a trendy groovy. Na youtube jsou tuny takových videí. Tito hráči jsou samozřejmě výhrou pro muziku, která si zakládá na příslušnosti k tomu, co frčí, ale myslím, že ta touha se něčemu podobat je přesně to, o čem Slet není. My klidně spojíme techno s vážnou hudbou, industriál s Afrikou, Kubu s polkou a fotbalový rytmy s jazzrockem. Navíc se ještě tváříme, že je to tak v pořádku. No a této hudební fantasmagorii pozvaní hráči prostě musí věřit. Toto je hlavní kriterium výběru - touha si zablbnout.
Kdo se účastní letošního Sletu?
Loňský rok byl pro nás tak významný, že jsme se chtěli znovu setkat. Obsazení se tedy velmi podobá Sletu 2011. Navíc přibyl David Koller, což je posila nepřehlédnutelná. Máme rozdělené role, které se překrývají. Miloš Vacík je za karibskou hudbu, Tomáš Reindl je za indickou hudbu, evropskou klasiku a elektroniku, Ephraim Goldin je za Afriku, Pavel Koudelka a já jsme dva "industriálové", Zdeněk Bína je pátý element a David Koller bude letos i docela zpívat, tedy "bubenickej slavík". Ale může to být i jinak.
Přečtěte si rozhovor s Davidem Kollerem
Kolik nástrojů s sebou vezeš?
Já mám takovou velkou melodickou bicí soupravu koncertních bubnů, Mapex mi ji udělal na míru a hraje noblesně. Činely, perkuse a nějakou elektroniku jako Wavedrum a podobně. Určitě ještě něco přibude z vrakoviště.
Prozraď něco o koncepci nebo o pojetí letošního ročníku
Podtitul turné je Magnetic Engine Tour, hlavním tématem je nekonečná energie, která nás obklopuje. Máme z loňska skvělé skladby, tedy určitě jich několik zazní. Těšíme se ale i na nové. A dalším plánem je udělat s Davidem Kollerem nějaké jeho písně v bubenickém aranžmá. Navíc bych rád dodal do programu nějaké komické prvky a umocnil tím "nesmyslnost" celé akce.
Předzvěstí Sletu bývá několikadenní příprava na utajeném místě v Jizerských horách. Jak probíhá?
Ano, je to taková kombinace dovolené a velkého soustředění nás všech. Úkolem je během několika dnů udělat program na dvě hodiny. Je to vždy velká výzva a bez podpory místních by to nešlo. Skvěle taky funguje náš technický tým, tedy světla a zvuk, které si vozíme sebou. Svátek Vojíř to dělá skvěle. V Jizerkách, konkrétně ve Smržovce bývá i první koncert. Tamní lide vzali tento projekt za svůj a těší nás vždy nabitým sálem. Tradičně děláme i odpolední koncert pro postižené děti z Jedličkova ústavu.
Vyhraj vstupy na Slet bubeníků!
25.10. Brno - Metro Music Bar
26.10. Šumperk - DK
27.10. Uherské Hradiště - Hvězda
28.10. Rožnov pod Radhoštěm - TKA
29.10. Jihlava - Diod
30.10. Bratislava - MMC
31.10. Louny - Vrchlického divadlo
1.11. Praha - Lucerna Music Bar
2.11. Nový Bor - Městské kino
3.11. Čáslav - Dusíkovo divadlo
Text: Romek Hanzlík, foto: Romek Hanzlík, archiv