Vydáno 28.03.2013 | autor: Daniel Maršalík
Kdo vlastně vymyslel, že se budete jmenovat Make My Heart Explode?
Filip: Název vymyslela moje bývalá přítelkyně. Je to úryvek textu písničky celkem málo známé indie kapely ze států. V tom originále je myslím You Make My Heart Explode...
Jak jste se vlastně seznámili?
Filip: Jsme kamarádi snad deset let. Hráli jsme spolu v kapele, která po více stránkách nějak přestala fungovat. A my dva jsme chtěli dál dělat hudbu. Tak jsme se nějaký čas scházeli u mě ve studiu a postupně z toho vykrystalizovali MMHE.
Vláďa: To, co jsme s Filipem začali dělat, navíc znělo úplně jinak než ta bývalá kapela. Celé to má vlastně jinou myšlenku, a proto jsme se rozhodli začít "odznova“.
Kromě vás dvou s vámi naživo hraje bubeník Standa Matoušek. Je to řádný člen kapely?
Vláďa: Standa je hlavně náš kamarád, kterého známe dlouho. Právě Standa a ještě Honza Janečka nám nahrávali bicí na desku. Má teď ale hodně závazků v jiných kapelách, tak nemá moc čas "být v kapele“. Zase na druhou stranu s námi hraje skoro všechny koncerty. Tak já nevím - asi stálý koncertní člen kapely?
Loni jste natočili eponymní desku, jejíž obal mě zaujal na první pohled...
Filip: Vytvořila ho má přítelkyně Lucie. My jsme jí řekli nahrubo naši představu a ona ji takto ztvárnila. A hrozně se nám to líbí.
Vláďa: Není to udělané na počítači, je to papírová koláž, tedy ruční práce designérky Lucie Mokré z módního labelu Katarze.
Máte dva oficiální klipy a oba jste si víceméně natočili sami. První byl k singlu One More Day, kde vy dva vůbec nejste...
Filip: Ten měla taky na starosti má současná přítelkyně. Natočený je v Botanické zahradě v Táboře a v lese u Psár, kde mám studio, ve kterém jsme desku nahráli.
Proč jste vy, Pražané, natáčeli v jižních Čechách?
Filip: Tábor a celý jižní Čechy mám strašně rád. Pocházela odtud jedna z mých bývalých přítelkyň (směje se) a od té doby jsem si to tam oblíbil.
Vláďo, v této fázi rozhovoru se musím zeptat i tebe - zaměstnal si kapelou svou přítelkyni?
Vláďa: (směje se) Ne.
Ani bývalou?
Vláďa: Ne. (směje se)
Kromě dvou klipů jste natočili záznam, jak ve studiu Psáry přehráváte celou desku. Čí to byl nápad a jak vás to vůbec napadlo?
Vláďa: Tentokrát žádné bývalé přítelkyně (směje se). Částečně jsme chtěli rozptýlit šířící se pochybnosti, jestli jsme DJové a hrajeme na notebooky, kdo z nás je zpěvák a jestli vůbec hrajeme na kytary a na bicí.
Filip: Je to nahrané během jednoho večera u mě doma. Na jeden pokus a bez jakéhokoliv stříhání a vylepšování. Je to vlastně takový protiklad té desce, tak si fanoušci můžou poslechnout ty samé písničky v naprosto syrové podobě.
Jak u kapel vnímáte vizuální stránku?
Filip: Je asi čím dál víc důležité, aby vizuální stránka kapely korespondovala s hudbou. Ale musím říct, že to nějak moc řešit nemusíme, protože všichni v máme stejný vkus a skoro vždycky se shodneme.
Vláďa: Ale obecně to určitě důležité je. Když jsme poslouchali hudbu na kazetách, bylo nám jedno, jak kdo vypadá. Ale dnes si na internetu prohlížíš klipy, fotky a vlastně to, co vidíš je stejně důležité, jako co slyšíš.
Vaši debutovou desku křtila Dara Rolins, zpěvačka zcela odlišných hudebních žánrů. Proč padla volba právě na ni?
Filip: Myslíme si, že to je snad jediná popová zpěvačka v České republice, která na sobě maká. Dělá hudbu, jak nejlépe tady může a hlavně moderně. Navíc si myslím, že ta naše hudba až tolik odlišná není.
Vláďa: Jak říká Filip. My i ona se snažíme dělat moderní dobrý pop a takových lidí tady opravdu tolik není. Že pár lidem Dara vadila, nás netrápí. Pramenilo to z toho, že nepochopili, o čem je naše hudba. Nechceme dělat hudbu pro vybranou pražskou smetánku indie kytarovek. Děláme pop.
15. dubna budete mít další koncert v pražském Roxy. Na co byste nalákali čtenáře? Proč by měli vyrazit za vámi do klubu?
Vláďa: Myslím, že jsme jedna z asi tří kapel v České republice, která v našem hudebním žánru děla pozitivní písničky. Tak jestli chtějí čtenáři iREPORTU slyšet naživo něco jiného než smutek a melancholii, mají myslím výjimečnou příležitost!
Filip: Koncert je navíc v rámci Roxy Free Mondays, takže je zdarma. Jo a máme dvě skvělý předkapely - Ising a Black Lion.
O čem jsou texty vašich písní?
Vláďa: I když je to asi klišé, tak všechny jsou o lásce. V každé je mini příběh, který vychází z nějakého vztahu. Ta deska je takový milostný deník.
Filipe, která skladba je věnována tvé současné přítelkyni?
Filip: Ta úplně poslední, ale text napsal Vláďa tak je asi od nás obou. (směje se)
Jak jste se k hraní před Hurts dostali?
Filip: Oslovil nás David Urban z D_Smacku_U Promotion, kteří jejich pražský koncert pořádají. S Hurts jede teď turné francouzská kapela Say Lou Lou. Zrušili ale několik koncertů, včetně toho pražského, tak se hledala náhrada. A asi jsme z českých kapel byli Hurts nejblíž.
Jaký k nim máte vztah?
Vláďa: Původně jsme chtěli jít na Hurts jako diváci. Takže kdo chce lístky, máme dva na prodej (směje se). Hurts fakt milujeme a je to pro nás opravdu čest ukázat se jejich publiku. Tajně doufáme, že si nás naživo poslechnou i Hurts.
Jaké je vlastně vaše publikum?
Filip: Docela zvláštní je, že naše největší fanynky jsou konzvatoristky, vyučený violončelistky, klarinestky a podobně. (směje se) {vypnoutlink:Lucie}
text: Daniel Maršalík, foto: archiv kapely