SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Shannon Hoon (106.)

Zařadil se po bok mladých hvězd, kterými vzedmutá vlna grunge mrštila o skaliska reality, od níž tak rádi utíkali do narkotického ráje, kde vše je bezproblémové a růžové. Padne-li meloun na zem z velké výšky - praskne...

On the way... to LA

"Jsme parta vobyčejnejch kluků, kteří se téměř v jeden čas rozhodli přesunout do LA a tam se nějakým řízením osudu potkali," pravil ještě o pár měsíců dříve, kdy si jeho kapelu vybrali jako předkapelu pro britské turné samotní Guns N'Roses (Shannon se dokonce objevil i ve videoklipu Don't Cry a je ke slyšení i na albech Use Your Illusion). Onen inkriminovaný "jeden čas" měl v záhlaví rok 1989 a kromě Hoona tvořili "Slepý meloun" baskytarista Brad Smith, kytaristé Chris Thorn a Roger Stevens a bubeník Glen Graham.

Shannon Hoon se narodil 16. dubna 1967 v Lafayette ve státě Indiana a do svých sedmnácti žil, dle svých slov "strašně nudně". Vzpomíná: "Byl jsem takovej uťápnutej střízlík, kterej každý ráno vstával do práce v místní továrně a myslel si, že to tak bude navždy. Přitom jsem muziku strašně miloval, dokonce jsem na kytaru skládal písničky. Rodiče to trochu rozhodilo, ale já věděl, že jsem se konečně našel." Neobvyklý název kapely převzali z jedné oblíbené fráze Smithova otce, který ji častoval všechny, kteří mu připadali nanicovatí a hloupí. Společně nahráli čtyřskladbové demo, které posléze k jejich obrovskému překvapení skončilo až ve firmě Capitol a líbilo se. Zahráli si pak v několika klubech a na podzim 1991 dokonce předskakovali Soundgarden.

Pětice se poté přesunula do severokarolinského Durhamu, kde žili společně jako komuna, hráli v místních klubech a pilně připravovali debutové album. To poté vydali v roce 1993 a čerstvou směsí hard rocku, grunge a psychedelie udělali díru do světa (alba se prodali téměř milion kusů).

Hvězdy nakloněny

"Když mi bylo patnáct, tak jsem poslouchal Mötley Crüe a myslel si, že jsou strašně cool. A pak jsem si najednou uvědomil, že nemají žádné spojení s realitou, že jejich hudba je prázdná, stejně jako jejich image. Proto si myslím, že celá ta seattleská vlna grunge musela přijít. A my nelapali žádný trendy, bylo to přesně to, co jsme vždycky chtěli dělat, byl to náš způsob života," prohlásil Hoon v devadesátém čtvrtém. To už byla kapela na cestě vzhůru, kromě exkluzivních předskokanských postů (např. Ozzy, Nirvana, Mudhoney, Nine Inch Nails) vyjela i na své samostatné turné a vystoupila ve Woodstocku (1994). Druhé album Soup (1995) už bylo zralejší, obtížněji uchopitelné, a hlavně zahořklé a bolavé až běda. To už si Shannon nedokázal představit život ani tvorbu bez drog, obracel a modlil se k nim v každé druhé větě. "Vůbec si nepamatuji, že jsme vůbec Soup nahrávali!", prohlásil poněkud vyděšeně. Hoon vede svou kapelu na pódia v Readingu a Glastonbury, prožívá svou omamnou hvězdnou chvíli, ovšem uvnitř je mu neskonale těžko. Bez drog ( v jeho případě hlavně bez heroinu a kokainu) to prostě nejde. Manažer kapely dokonce najme na turné drogového poradce a psycholožku, aby udržel frontmana v jakž takž schopném stavu. Nepomáhá nic.

Bez návratu

20. října 1995 vystupují Blind Melon v texaském Houstonu, odkud se mají promptně přesunout do New Orleans. Hoon si v karavanu krátí dlouhou cestu po svém, ovšem tentokrát to s množstvím kokainu přežene. Záhy upadá do mdlobného spánku, na který jsou u něj ostatní z kapely zvyklí. Ukládají ho do Thornovy "kukaně" a pokračují v rozmluvě sezení, je teprve před půlnocí. Zvukaři se však přece jen něco nezdá a jde Shannona zkontrolovat. Ten už nedýchá. Je přesně sedmdesát minut po půlnoci 21. října 1995. Klasické předávkování. Kapela se o tři měsíce později definitivně rozpadá.

Text: Jan Petričko

Příště: Steve Lee