Mandrage interview: Příští rok chceme vydat nové album

Mandrage chtějí příští rok vydat nové album

Na turné vystupujete se slovenskou kapelou The Paranoid. Ta o vaší tvorbě řekla toto: "Naše kapely spojuje to, že se snažíme dělat hudbu s kvalitní produkcí, kvalitní klipy a dbáme kromě hudby i na image, projev a na to, aby pódium, na kterém vystupujeme i kvalitně vypadalo." Jakou dá vlastně práci připravit takové turné a kolik lidí se na něm zhruba podílí?
Letos je to pro nás, pravda, docela náročný i co do počtu "zaměstnanců". Siluety tour je naše doposud největší turné. První část si vyžádala pět měsíců příprav a i když se snažíme dělat maximum práce sami, celkem jsme nakonec zaúkolovali přes třicet lidí. Kromě zvukařů a osvětlovačů jsme platili třeba krejčovou, frézaře a tak. Na každý koncert pak s náma přijelo dalších deset lidí, plus předkapela. Vzhledem k tomu, že v druhé části tour projíždíme menšími městy než na jaře, museli jsme trochu obměnit show tak, aby odpovídala sálům, ve kterých budeme hrát, takže podzimní část je trochu jiná než jarní. Snad se bude líbit!

• FOTOREPORT: Mandrage předvedli své Silulety pražskému SaSaZu

Na vašem týmu vám očividne záleží, o čemž svědčí i série videí, které jste natočili, abyste představili jejich práci. Co bylo pohnutkou pro tento projekt?
Chtěli jsme jejich práci ocenit alespoň tímhle málem. Moc si vážíme, co pro nás dělají a s jakým zapálením a s jakou vervou to dělají. Také nám přijde, že většina lidí ani netuší, co za obrovskou práci se skrývá za koncertem kapely. Kdo se na tom podílí a bez koho by to prostě nešlo. Ve čtyřdílném dokumentu jsme představili našich 5 členů posádky dodávky, kteří s náma jezdí na všechny koncerty. V každé části se vyjadřuje vždy jeden člen kapely - tedy té muzikantské části, k jednomu z členů té technické. První díl se věnuje našemu řidiči a nástrojovému technikovi Ketchupovi, v dalším díle se představuje náš osvětlovač a všeuměl Tomáš Karban, ve třetím díle se věnujeme oběma našim zvukařům a to Martynovi a Šmitymu, a v tom poslednim tomu nejdůležitějšímu a nejhezčímu, naší tour manažerce Lucce Hájkové. Vždycky nás bavilo, koukat se na všemožná backstage videa různých zahraničních kapel, tak jsme se rozhodli natočit něco podobného.

Mandrage při natáčení klipu Na dlani

Jaké kapely se vám líbí naživo? Inspirujete se od nich?
Myslím, že každý z nás se individuálně inspiruje u jiných kapel. A to u docela razantně odlišných kapel. Rozhodně se ale snažíme vnímat trendy ve vystupování zahraničních kapel a interpretů, snažíme se nekopírovat, ale inspirovat se. Moc se nám líbí, jak k vystupování přistupujou zahraniční kapely, zejména ty menší z nich. Máme trochu pocit, že u zahraničních kapel, obzvlášť u těch s malinkatým rozpočtem, panuje daleko kreativnější přístup k vystupování než u nás. Ty lidi jsou zpravidla schopný vymyslet skvělou show, dekorace, světla a vizuál koncertu obecně i s naprostým minimem prostředků. V zahraničí si prostě tak nějak víc dávají záležet. Snažíme se tenhle přístup aplikovat i na naše koncertování tak, aby měl každý náš posluchač pocit, že zažil něco víc než "jen" koncert.

Máte nějaké rituály před koncerty či zásady, které vždy dodržujete?
To, myslím, nemáme. Nikdy jsme si neplácali rukama, nikdy jsme nestáli v takovém tom kolečku držeje se kolem ramen, nevydávali jsme slova jako huhuhu... Ttohle nás nějak minulo. Všechno, co se děje před koncertem, je v podstatě takovej jeden velkej rituál. Cigáro před zkušebnou, nakládání a následná cesta dodávkou, kafe pod pódiem, převlíkání... I když přímo před koncertem neděláme nic speciálního, jsme zpravidla z toho všeho už tak nějak slavnostně naladěni a na stage nastupujeme plni příjemného adrenalinu.

Vzpomenete si na nějakou vtipnou historku z jarního turné?
My se docela bavili. Ale otázkou je, jestli se bavily i naše předkapely. Na posledním koncertě jsme jim po nástrojích, na mikrofony, na hrdla lahví vody, prostě úplně všude, rozmazali opravdu brutálně pálivou omáčku (Mad Dog) - ten název uvádim kvůli tomu, abyste si třeba nemysleli, že to bylo nějaký Tabasco. No prostě museli odehrát koncert se slzama v očích, vyschlou pusou a samozřejmě teda s pálením v celém těle. Je to trošku zákeřný, ale byla to sranda, a tak to vzali naštěstí i obě kapely. Taky jsme kytaristovi z Evelynne na posledním koncertě zapnuli na zpěvu takový humorný efekt, pročež když hovořil nebo zpíval, zněl jako šmoula. Nevšimnul si toho a po celou dobu exhibice burácel na celou halu šmoulím hlasem. To bylo moc prima. Je dobrým zvykem při posledním koncertě předkapelu trošku potrápit. Tak se těšíme na The Paranoid!

Měli jste našlápnutý koncertní rok. Nejprve jarní turné, pak festivalová sezóna a nyní pokračujete bez přestání na podzim. Poslední koncerty odehrajete v listopadu. Co chystáte potom? Přijde nějaký odpočinek?
Odpočinek rozhodně nepřijde, rádi bychom příští rok vydali desku, která bude důstojným následovníkem desky předchozí, okolo toho bude spoustu práce. A navíc taky máme takový speciální plán, je to teda tajný, ale bude to dobrý, strašně dobrý, slibujeme. By mě teda zajímalo, jestli to dotáhnem...

• VIDEOROZHOVOR: Mandrage o Siluety Tour a jejich crew

Na české hudební scéně se vám podařilo dosáhnout mnoha ocenění. Co jsou vaše momentální cíle. Jakým směrem by se měla kapela nyní vydat?
Deska Siluety pro nás byla přelomová mimo jiné i tím, že se setkala se značným úspěchem nejen u našich věrných posluchačů, ale i u velké části odborné kritiky. I nám se Siluety líbí nejvíc ze všeho, co jsme kdy udělali. Naším největším cílem je proto vydat příští rok album, kterým nezklameme ani nás, ani ostatní. Na tom teď záleží. Ocenění ve smyslu zlatých sošek se ale samozřejmě neštítíme a s radostí kdykoli jakékoli přijmeme.

Vaše hudba prolíná mnoho hudebních stylů. Jak se vám daří vytvářet takto pestrou hudbu?
I když se asi žánrově nejvíce řadíme mezi poprock, rádi koketujeme i s jinými žánry. Je to nejspíš daný tím, že jsme v kapele každý úplně jiný, Mandrage jsou poměrně pestré panoptikum různých lidí. Každý z nás poslouchá jinou muziku a prosazuje si tudíž v Mandrage jiné hudební postupy a nápady.

PR, foto: archiv kapely