Na novém albu
V tichosti nechybí nic z toho, co od
Prouzy čekají pamětníci. Syrový kytarový zvuk, podzimní sychravá nálada severní Moravy, kvalitní texty, téměř totální absence hostů a maximální soustředění se na atmosféru. Jediné, co možná pamětníky překvapí, je nepřítomnost charakteristického zpěvu
Tomáše Hampela.
Prouza nikdy nebyla pevným sdružením vyvolených a za dob její existence se v kapele vystřídalo množství muzikantů.
„
Původně jsme vlastně vůbec neuvažovali o tom, že bychom pokračovali jako Prouza. Ale začaly vznikat nové skladby, byla tam společná myšlenka, přicházely nabídky na hraní, a i když postupně docházelo během let k další personální metamorfóze, už to tak zůstalo. Nemám pocit, že by si s tím někdo z minulých nebo současných členů lámal hlavu. Vlastně jediným, kdo si pamatuje skutečný vznik a hraje s Prouzou nepřetržitě až dosud, je Láďa Franek.“
A i na tomto albu dokazuje
Prouza, že kontinuita kapely pokračuje a i uprázdněná pozice za mikrofonem po odchodu
Tomáše Hampela byla zaplněna více než adekvátní náhradou.
Karel Mařík výborným způsobem doplňuje celou atmosféru alba. I proto lze souhlasit s mottem, které se dost často v souvislosti s Prouzou uvádí: „Mění se jména, zůstává pocit“.
Prouza - 24. listopadu, Stoun, Frýdek-Místek.