Connection: v pestrosti je síla!

Vydáno 07.12.2008 | autor: redakce

Zpívají romsky, anglicky a česky a v jejich hudbě cítíte romskou spontánnost i muzikantský um. Aby ne, Josef Fečo patří už několik let k předním domácím kontrabasistům a do svého bandu si pozval jen ty nejšikovnější.

Connection: v pestrosti je síla! Connection: v pestrosti je síla!

Vyrostl jsem v muzikantské rodině a úplně odmala jsem žil ve folklóru,“ vzpomíná zaujatě Josef Fečo (30) na své dětství. Od sedmi let mu doma pouštěli šlágry Stevieho Wondera a George Bensona. Zároveň objížděl s rodinnou kapelou vesnické tancovačky, pohřby i svatby, kde hrál na cimbály. Folklór se tedy střídal s R&B a jazzem. A právě syntéza romské tradiční kultury a americké black music je hlavní notovou linkou repertoáru Connection. Devítičlenný band vznikl v roce 2005 s jasnou koncepcí – hrát se bude jen na živé nástroje. „Vždycky jsem chtěl mít kapelu s živými nástroji bez náhražek, což se logicky odrazilo i na počtu muzikantů v kapele.“ Těch je v současné době devět.




Connection se dali dohromady v roce 2005, přesto debut vyšel až letos. V čem byl problém?

Lidi do bandu jsem oslovil už v roce 2005, kdy jsme začali opravdu tvrdě makat. Měli jsme víkendové zkoušky, kdy jsme hráli od rána do večera. Všechny nazkoušené věci jsou původní, žádné coververze. Zásadní problém byl v tom, že jsme neměli peníze na desku. Netvrdím, že jsme kdovíjak fantastická kapela, ale jsme jedna z mála skupin, která dělá podobnou muziku vlastní tvorbou a pořád to má grády a energii. Dneska nestačí být jen dobrá kapela, musí na to být finance. Měli jsme ale štěstí…

Vyhráli jste v loterii?
…byli jsme pozvaný na Jazzfest Brno a hráli jsme v Zemanově kavárně, kde jsme byli už v té době poměrně dobře zajetí. Po úžasném dvouhodinovém koncertu za mnou přišel sympatickej pán, který mě požádal o cédéčko, ale já jsem mu musel odpovědět, že bohužel žádné album nemáme, protože na to nejsou prachy. A on mi poklepal na rameno a řekl: „Pane Fečo, až se vrátím z dovolené, tak vám to cédéčko zaplatím.

A zaplatil?
Za dva týdny se pan Kotlár opravdu ozval, že se chce domluvit na předání peněz. Podepsal jsem sponzorskou smlouvu a okamžitě jsme zarezervovali studio. Po nějakém čase jsme zjistili, že jsme zase bez peněz, protože chcete-li dělat dobrou muziku s živými nástroji, tak půl rok je velmi krátká doba. Znovu jsme tedy zavolali panu Kotlárovi, který bez sebemenších problémů nahrávání dofinancoval.



Spolupracoval jste s Gipsy.cz a na desku jste si pozval české beatboxery. To vás hip hop jako vystudovaného muzikanta baví?
Když si dneska poslechnete dobrou hiphopovou kapelu, tak slyšíte, že ta muzika vychází z jazzu a soulu. Dobrej hip hop lidi rozhoupe svou rytmikou a frázováním. Houpavý rytmy hrají hlavně jazzmani, čímž vlastně ovlivnili celou moderní hudbu. Co se týče Gipsy.cz, tak jsem na ty kluky strašně hrdej. Gipsy.cz nejsou jenom o hip hopu, ale je to průtrh naší romský kultury do světa. Byl jsem jednou na jejich koncertě a v životě jsem neviděl, aby si český děti zpívaly cigánsky. Mně bylo tak dobře, že to prostě dokázali! Nesmírně si jich za to vážím, a i proto jsem přijal pozvání k nim na desku.

Connection tvoří z poloviny romští muzikanti. Jak podobná symbióza v bandu funguje?
To si ani neumíte představit. To byl můj úmysl, i proto se jmenujeme Connection. Když jsem před pár roky zakládal band, abych se posunul někam dál, chtěl jsem oslovit lidi, kteří tuhle muziku nejvíc cítí a to jsou cigáni. Na druhou stranu mezi cigány je hrozně málo hráčů na dechový nástroje, takže jsem to takhle propojil dohromady. Kluci od nás čerpají tu naši černou energii jak na pódiu, tak v životě. A kolegové z romské sekce zase sbírají profesionální přístup k hudbě. Držíme skvěle pohromadě nejen hudebně, ale i lidsky.

HLEDÁ SE MANAŽER!
Při rozhovoru si Josef Fečo povzdychl nad tím, že kapela nemá manažera. Nedostává tak potřebný prostor k vlastní prezentaci, přestože hraje muziku, která nemá ve své žánrové pestrosti snad až na Navigators v Čechách konkurenci. „Hledáme člověka, který by se nás ujal. Na jazzové a popové scéně jsem asi třináct let, ale stále jako doprovodný muzikant. Přesto mě lidi znají a jen díky tomu se poštěstí, že dostaneme někde prostor. Kdyby přišel cílevědomý manažer, tak by se s tím daly dělat velký věci. Dneska moc nevidíte devět deset lidí hrajících na pódiu naživo.

 

text Marek Pros foto Filip Knesl

zavřít