RECENZE: Celibát Katarzie je hořkosladká melancholie vstříknutá přímo do žíly

Katarzia

Celibát

Skladby:
Samota mi nevadí, Tristan a Izolda, Drag queen, Posledný  tanec, Hoří i voda, Bonsai, V noci, Faires, Blues o dešti, Zostalo mi po tebe prázdno, V noci (Aid Kid Rmx)

11 skladeb / 52 minut

Vydavatel: Slnko records

Alfou a omegou je pro Katarziu velmi vkusná nahota jejího vokálu. Už v prvních minutách skladby Samota mi nevadí se v posluchači zmítají emoce, dávné tužby i současná rozjímání srdce i duše, kde občas ukápne hořká slza. 

Samota mi nevadí, ani celibát těla. Katarzia představuje nové album

Svět se s vámi točí na podlaze a účinnost návykové látky s každým dalším tónem nepolevuje, naopak sílí. Intimnost, něha či chůze po ostrých střepech až tam, kam vám to vaše vlastní fantazie dovolí. Ano, takovou moc mají zpívané noty Katariny Kubošiové, která svůj hlas používá chytře, ve svém nejznělejším jádru tak, aby výsledkem byla kvalita s příměsí niterní autenticity.

Do hry se občas dostanou i vokální efekty, které však hrají fair play a účelně dotvářejí kreativní kostru zpívaných frází. Těm samozřejmě dominuje slovenština, sluší čeština a neztrácí se ani v angličtině, kde by však nebylo na škodu ubrat trochu tvrdosti v přízvuku.

Oáza zvukových fúzí

Hudebně se nebojí aktuálních trendů a společně s producentem Pjonim, vlastním jménem Jonatánem Pastirčákem, se noří do svých vlastních fantazií. Na několika písních producentsky přispěli také Aid Kid, Oliver Torr, LVCIFER a Alexander Vincent.

Trocha chill-outu, nu-jazzový odér klavíru, jehož sametové vyhrávky krásně sekundují hlavní protagonistce. Občas se zdá, že se tvorba zvrtne do trap beatu či dokonce drum and bass. A tam, kde byste čekali hluchá místa, nastupuje výplň šťavnaté dynamičnosti, jež ostře strká dopředu vzorky bicích nástrojů, pulzujících, trhaných i uhlazených do jednoho prostoru, kde se smí hranice překračovat.

RECENZE: Stereotypy nezatěžkaná Katarzia se na desce Agnostika miluje s hudbou i texty

Na syntetické nástroje se také dostane, a to v plné palbě. Ve skladbě Hoří i voda může leckdo vzpomenout na osmdesátky. V Bonsai je zase jejich role příjemně utržena ze řetězu v doprovodu rytmiky, jež zavání Afrikou ve fúzi se současnou elektronikou. Závěrečnou třešničkou je remix V noci, který si příjemně hraje s vokálními vzorky a vaši hudební zkušenost s kreativností uvnitř žánrů pouze pevně umocní.

Celibát je přesná definice svěží tvorby, jež pouští k vodě jakoukoli známku kýče či prověřených postupů a zároveň si nenabije na přehnaně experimentálních invencích. Hudební vynalézavost je využita na plné čáře. Pomalejší písně, které by se daly definovat jako pop music, jsou zde vhozeny do úplně jiného kontextu, který dává prostor rozmanitosti alternativních žánrů.

Rytmické zlomy ve vitálnějších kompozicích jsou skvělým pilířem ostatních elementů, které zaručeně upoutají posluchačovu pozornost. Celek alba však po okraj naplnil svůj prvotní potenciál. Nejenže Katarzia nenudí, ale naopak nenuceně burcuje k dalšímu poslechu. K opětovnému objevování toho, co jsme ještě nestihli pocítit.

text: Filip Pešta

Témata: Katarzia, Celibát