Sedmá řadovka hronovského kvarteta potvrzuje ustálené rčení o starém psu a nových kouscích. Jsou-li však staré kousky i po bezmála dvaceti letech činnosti svěží a smysluplné, proč ne?
Tortharry sice nepřicházejí s ničím objevným, ale v death metalových intencích dovedou složit pestrý materiál a následně jej technicky zdatně přehrát. Ani poměrně četné rytmické zvraty a účelné kytarové exhibice ovšem nedokáží potlačit jednotvárnost celku. Je to jako jízda kvalitním sporťákem. V podstatě prima zážitek, motor nezkrotně burácí a pravá zatáčka střídá v ostrém sledu levou, ale stromy u cesty se míhají pořád stejně. A absence výraznějších výkyvů postihla i vokální stránku. Sotva můžeme vyžadovat slavičí trylky, když žánrové zákony káží nanejvýš tokání pterodaktyla, avšak alespoň občasnými změnami ve výrazu zpěvu by
Dan Pavlík posluchače oblažit mohl. Skvělý zvuk je u kapely tohoto kalibru samozřejmostí, zajímavé texty již méně, tím spíš potěší. Precizní přístup ke komplexnímu výsledku dokládá rovněž digipack.
Příslušnost k tuzemské death metalové elitě zůstala každopádně neposkvrněna.
text: Daniel Folprecht
5/7