RECENZE: Pop-rockové písničkářství v podání November 2nd

Jestliže se minulé desky nechaly unášet vyklidněným pop-rockem, tentokrát se kapela více přiklonila ke country i folku, stylům, ke kterým měli vždy blízko, ale nikdy neměly v případě November 2^nd tak jasné kontury. Česká kotlina byla snad odjakživa plná kotlíkářů vyznávajících počesku zprzněný country a folk, ze kterého každému řádnému hipsterovi vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Podobná zvěrstva naštěstí na Night Walk With Me nikdo neuslyší. Jednoznačným plusem je, že November 2nd vždy vzhlíželi k americkým vzorům a měli blíž k zaoceánskýmu soundu než k české upachtěnosti. Jen bych milerád vyškrtnul podnadpis alternative z výčtu hudebních škatulí blikajících na webovkách kapely. Je to pop i country (mně to neva, vždycky jsem pro něj měl slabost). Ale alternativa leda pro závisláky na Radiožurnálu.

Night Walk With Me otevírá temnější Water, která celkem dobře vystihuje povahu desky. Stejně je tomu tak i u závěrečné 100 Years určené pro osamělé noční návraty pražskými ulicemi. Z desíti skladeb, které zpěvačka Saša Langošová napsala, žádná nijak extra nevyčuhuje a nelze ukázat na jednoznačnou hitovku. Avšak díky celistvosti, kdy se nálady přelívají jedna do druhé, a nablýskanému, a přesto přirozeně znějícímu zvuku drží album velmi dobře pohromadě a poslouchá se lépe a snáze než předchozí desky. Tchad Blake, který dohlížel na finální zvuk nahrávky, evidentně věděl, co dělá.

Asi není třeba dokola připomínat, kolik hostů se kolem desky otočilo. Od toho jsou tu jiné články. Kapela pod vedením nashvillského producenta Steva Walshe vsadila na akustické nástroje, proto krom akustické kytary je slyšet také banjo, dobro a pochopitelně pedal steel. Ve výsledku je deska mnohem osobnější, písničkářská, jakoby kapela hrála u někoho v obýváku než na velkém podiu. Hlavním poznávacím znamením jsou snadno čitelné aranže a rozeznatelný hlas zpěvačky. Jen je škoda, že nestřídá příliš mnoho podob. Na desce mi ale překáží cosi odlišného. Bigbíťácký odér bez ambic zaseknout se hloubš. Jasně, vždyť nedostatek ambic taky všude rozhlašují. Proto se možná zdá, že November 2nd nahráli album za půl mega sami pro sebe, proto je možná mnoho lidí bude jen tak míjet i přesto, že nenatočili v rámci mainstreamu totální hlouposti.

Na ty, co si koupí desku, čeká ještě malý bonus v podobě tracku Sun Is So Bright. K němu si Saša přizvala matadory českého bigbítu (tohle slovní spojení zní děsně, co?) Vladimíra Mišíka a Radima Hladíka. Už víte, o čem mluvím? OK, ber nebo nech.

text: Jiří Kaňa
4/7