RECENZE: Alice Cooper opět bojuje s noční můrou

ALICE COOPER
WELCOME 2 MY NIGHTMARE
UNIVERSAL
15 trax / 56:04 min

Odpověď není přímočará, stejně jako není jednoduchá Cooperova osobnost. Kolekce s reminiscenční titulkou je totiž značně žánrově nesourodá. Rockoví radikálové patrně pošlou Mr. Furniera bez váhání do "kůpru". Kdo se však obrní trpělivostí a snahou pochopit, má naději v dobrou zábavu. Vždyť žádnou noční můru – a že se tak obsah alba na první poslech jeví – nelze vyléčit hned. Cooper nevypočitatelně zahajuje baladou I Am Made Of You, z níž se nakonec vyloupne jedna z nejsilnějších skladeb kolekce. Ve zjevné touze experimentovat, ovšem při zachování komerčních ambicí, tedy se spoustou hitových momentů, nezřídka až na hranici podbízivosti, vykoumali ústřední protagonista s dávným producentem Bobem Ezrinem dost úkroků nejrůznějšími směry. Ať již v Last Man On Earth, jejíž rytmus udává tuba a housle dokreslují atmosféru zakouřeného meziválečného kabaretu, švihem i melodií obdařené I´ll Bite Your Face Off, kterou nečekaně protne sólová pianová vsuvka a ve finále i dechy, či v instrumentální bilanci The Underture, zaranžované pro symbiózu rockové sestavy a symfonického orchestru. A ironizující Disco Bloodbath Boogie Fever ulétne dokonce až ke kýčovité diskotékové umělotině s frontmanem úsměvně se pokoušejícím o rap, která se až po téměř třech minutách zvrtne v rockový kvapík. Naopak What Baby Wants s výrazným pěveckým prostorem pro hitparádovou hvězdičku Ke$hu je až překvapivě zdařilým komplotem moderního r´n´b a poctivého rocku.

Cooper se prostě ani po šedesátce nezacyklil v osvědčených klišé a budiž mu ke cti, že stále hledá nové výzvy, byť na úkor jasné koncepce. Takže boduje i tentokrát? Vlastně by mohl. Každopádně bojuje.

text: Daniel Folprecht
5/7