TŘI DNY ŠPIČKOVÉHO JAZZU V PŘEROVĚ

XXII.ČESKOSLOVENSKÝ JAZZOVÝ FESTIVAL PŘEROV
6.-8. října 2005

Třídenní jazzový festival v Přerově nabídl fanouškům tohoto hudebního žánru pestrou přehlídku uměleckých seskupení a formací o různém počtu a nástrojovém složení, dávaje tak prostor posluchači, který na sebe rád nechává působit rozličné zvukové barvy, dynamické rozdíly, aranžérské a skladatelské vylomeniny.

Dramaturgie festivalu počítala s divákem laikem stejně tak jako s jazzovými labužníky. Na festivalovém menu se tak vedle sebe ocitly domácí seskupení i zahraniční hvězdy. Program byl následující:

čtvrtek 6.října
Veleband and Uwe Plath (CZ / D)
George Mraz Quartet (USA)
Jackson Singers (USA)

pátek 7.října
Czech Big Company (CZ)
Luboš Šrámek and his Seven Reasons (SK / SLO)
New York Voices (USA)

sobota 8.října
P. J. Ryba and Mind the Step (CZ)
Classical and Jazz Art Duo (SK)
The Yellowjackets (USA)

Do Přerova se mi podařilo dorazit s jednodenním zpožděním, takže se budu soustředit na pateční a sobotní večer, i když z vyprávění očitých svědků mohu poznamenat, že především vystoupení George Mraz Quartetu zaujalo obrovskou hráčskou vyzrálostí a zkušeností.

Páteční program zahájila kapela Czech Big Company v čele s „impresáriem“ Miroslavem Slukou. Ve svém vyhrazeném čase zahráli známé melodie Camilla, Basieho, Jonese, Elingtona, Legranda aj. Zvuk kapely působil kompaktně, ze sólistů zaujal nejvíce tenorsaxofonista T.Křemeňák. Trochu rozpačitě až úsměvně však působily oslí můstky „bandleadera“ Sluky spojující jednotlivé skladby, či jeho zvolání typu „let’s go boys“, „thank you boys“. Přesto měla kapela velkou šanci zaujmout nejširší spektrum posluchačů, což se jí povedlo.

S rostoucím počtem diváků v sále stoupala i kvalita vystoupení. Jako druzí v pátek vystoupili Luboš Šrámek and his Seven Reasons. Toto slovensko-slovinské seskupení nabídlo moderní autorský akustický jazz, který vyžadoval notnou dávku soustředění a jistou úroveň jazzového zasvěcení. Nejvýraznějšími hráči tohoto souboru byli trumpetista Juraj Bartoš a saxofonista Radovan Tariška.

O vyvrcholení pátečního večera se postarala americká vokální skupina New York Voices (NYV). Ve chvíli, kdy na podium napochodovala čtveřice pěvců newyorských, někteří z nás vypadali jako malé dítě, které dostane nejvysněnější hračku… NYV v přerovském sále Městského domu předvedli výkon, svědčící o tom, že vpravdě patří k současné světové jazzové vokální špičce. Bezchybné a přesné frázování i v tempově nejrychlejších unizonech, čistá intonace v nejvypjatějších harmoniích, to vše okořeněno přiměřenou dávkou živelnosti. NYV dokázali doslova zvednout celý sál z židlí. Ve skladbách napříč žánry (Beatles, Paul Simon, Stevie Wonder, Elington, A.C.Jobim aj.) ukázali různé možnosti vokálního kvartetu a svým vystoupením si rozhodně rozšířili posluchačskou základnu v našich končinách.

Sobotní večer zahajoval svým vystoupením P.J.Ryba and Mind the Step. Trio hrálo především autorské skladby, ale zazněl i známý Monkův standard Straight No Chaser. Rybova témata se vyznačují značnou dávkou hudebního humoru. Nad svěžími bezpražcově-basovými linkami křičela Venkrbcova expresivní altsaxofonová sóla v doprovodu perkusí Jiřího Kolmana. Vystoupení působilo živě, až si posluchač ani neuvědomoval, že čas běží.

To už se ale na pódiu objevili dva vážení pánové Prof.Miloš Jurkovič (fl.) a Ján Hajnal (p.) z Classical and Jazz Art Duo. Jejich seskupení vytvářelo příjemný kontrast k triu Rybovu. Na flétnu hrané Bachovy skladby v jazzových reharmonizacích uklidnily atmosféru. V sólech předváděl zajímavé kousky zvláště klavírista Ján Hajnal, a to především v oblasti harmonie, když hrál v blocích.

Vše neomylně směřovalo k vyvrcholení festivalu. Není proto divu, že sál se během přestavby podia naplnil dychtivým obecenstvem až k prasknutí. Připravovalo se totiž vystoupení americké jazzové kapely The Yellowjackets (YJ). Toto dnes už legendární uskupení předvedlo „standardně“ úžasný výkon. Vše znělo jako ze studiové nahrávky. Zvláště bych mohl poukázat na dokonalé groovy a přesné, velmi nápadité bicí Marcuse Bylora. Bob Mintzer působil chvílemi až nezúčastněně, ale vždy když se chopil saxofonu, dokázal v sólech svou výjimečnost. V jednu chvíli jsem si však připadal, s trochou nadsázky, jako na koncertě bratří Nedvědů, to když za mnou Boris Urbánek spolu s Michalem Žáčkem z Buty zpívali do noty přesně právě hraná témata, jakoby to byly Stánky. O úspěchu YJ u diváků svědčily i celkem čtyři přídavky.

Celým festivalem slovem provázel Aleš Benda. Prováděl to s noblesou jemu vlastní. Jeho inteligentní a moudrý humor, neskonalý přehled a znalost vztahů uvnitř konkrétního hudebního žánru působí zkrátka skvěle. Drobnou skvrnkou na koncertech byly ne zcela přesvědčivé výkony zvukaře. Naštěstí jak NYV, tak YJ si přivezli zvukaře svého, a tak si všichni přítomní mohli obě hvězdná uskupení náležitě vychutnat.

Závěrem nezbývá, než přerovskému jazzovému festivalu do budoucna popřát dostatek bohatých sponzorů, šťastnou ruku při sestavování příští dramaturgie a rostoucí počet příznivců jazzové hudby.

Jan Hlaváč
www.jazzbanda.com