LIVE: Duran Duran v Bratislavě přilákali diváky tří generací

DURAN DURAN
1. 2. 2012
Incheba Expo Arena, Bratislava

Přesně ve 21 hodin a 18 minut scénu ozářila světla a z reproduktorů se ozvaly smyčcové nástroje. Po krátké předehře Before The Rain se objevili i členové kultovního bandu. Ovace, jakých se Duran Duran dostalo už jen za samotný příchod, připomněly atmosféru koncertů jejich souputníků Depeche Mode nebo The Cure.

Už ve druhé skladbě Planet Earth si mohl Simon Le Bon odpočinout. Diváci se hned chytli a slyšitelně mu ve zpěvu pomáhali. Následovala bondovka A View to a Kill a rázem bylo naprosto zjevné, že v Blavě žije spousta pamětníků birminghamské stálice. Na rozdíl od vídeňského představení z 23. ledna navštívila slovenský koncert i početná skupina dvacetiletých, převahu však měly starší věkové kategorie. Někteří s sebou vzali své děti...

Kromě bouřlivého úvodu byla první polovina znatelně chladnější. Durani nečinili skladby atraktivnějšími. Spoléhali na elektroniku, která je přesně načasovaná, a tak není prostor pro překvalivé změny či improvize. (Otázkou je, zda je však něco takového u kapely tohoto typu žádoucí). Ačkoliv se Duran Duran nepředvedli jako kdovíjací supermuzikanti, zpěvák Le Bon ve výškách neváhal a působil velmi jistým dojmem. Dvakrát si také zašel do hlediště pokecat. Dokonce k vlastnímu překvapení vychytal mladíka, který je nositelem stejného křestního jména Simon...

Z první poloviny setu vyčnívala pomalá Come Undone, kterou kapela zvládla podstatně lépe než slavnější baladu Ordinary World. Krásná kytara, kterou všichni známe ze studiových nahrávek, zněla v Bratislavě fádně až odfláknutě. Vokál ve vysokých polohách však zůstal excelentní. Hned poté přišla na řadu funky šmrncnutá Notorious a s ní začala ta nejlepší část koncertu, která gradovala letitou hitovkou The Wild Boys. To už celá hala stála na nohou a pěla tento popěvek. V jeho závěru si Durani půjčili od Frankie Goes To Hollywood část Relax, aby se zanedlouho opět vrátili ke své tvorbě... 

Jen o něco málo slabší byly další osmdesátkové šlágry, přídavky Girls on Film a Rio. V závěru se Simon podruhé vypravil mezi diváky a tentokrát potkal Kristínu, jež se rozhodla představit zpěváka ostatním. Tvář Le Bona se rozesmála, když Slovenka pochválila hudebníkův plnovous. Tahle hláška jen vystihla uvolněnou atmosféru, která vládla druhou polovinu show, jenž spíš připomínala rozjetou klubovou party než halový koncert. Svou roli sehrál zajímavý mix publika, odvázanější povaha Slováků a především léty prověřená hudební produkce.

Kdo nenavštívil tento koncert, může litovat. Češi se kousek od Dunaje museli cítit jako doma. Už jen proto, že Simon vykládal příběh, do něhož zapojil i Český Krumlov, Eva Herzigová se chvilku usmívala z klipu na videoprojekci a v rukou Duranů se na okamžik objevila také naše vlajka. Především však tahle ostřílená parta dokázala, že má stále své místo na trhu. I když žije z dávné minulosti, nepůsobila jako vlastní karikatura.

text: Daniel Maršalík, foto: facebook kapely