LIVE: Loučení s Refused provázela nostalgie i energie

REFUSED
Lucerna Music Bar, Praha
30. 9. 2012

Když se vrátíme do doby, kdy si pod názvem Refused bylo možno vybavit mladé kluky v pytlových kalhotách proklatě nízko u pasu, skákajících v rytmu newschool HC a pějících úderná, v duchu Earth Crisis znějící hesla, přiblížíme se prvnímu roku, kdy nás tahle sestava poctila první návštěvou. Psal se rok 1996 a Refused měli za sebou čtyři roky existence a dva roky do svého konce. Konce, který je pak připisován údajným názorovým rozkolům mezi jejími členy.

Střih, rok 2012 a reunion. Trasa turné dává tušit, že jeho záměrem je odebrat se důstojně do hudebního důchodu a vzpomenout tak na produktivních šest let existence.

Další střih, píše se den 30. září 2012 a před Lucerna Music Barem stojí početná a - co do image a věku - pestře vyhlížející fronta čekajících na vpuštění do útrob klubu. V davu je možno slyšet nejen češtinu rozličných dialektů a přízvuků, ale i jazyky našich sousedů ze severu, západu a východu. V prostorách Lucerny se rozlévají davy lidí a za barem stále jen pivo a nealko. Jak čas přetéká, prostor u pódia houstne. Čekání se prodlužuje, až se po sériích pokusů o vytleskání zjevují švédští Terrible Feelings, v čele s charismatickou vokalistkou Manuelou. Jejich chytlavá směs melodického punkrocku a rock'n'rollového zpěvu obecenstvo řádně rozhýbala a prostory Lucerna Music Baru pak jen přisvědčovaly, že kruhové pódium dokáže vykouzlit opravdu znamenitý zážitek nejen pro fanoušky a fotografy, ale i pro samotné hudebníky. Sympatická byla i podpora členů Refused, s blaženými úsměvy se vrtících do rytmu v koutu pódia.

Vzájemné děkování aktérů divákům a obráceně v žádném případě neznamenalo vyklizení plochy pod podiem. Měli přeci přijít Refused a každý si chtěl ponechat nejvhodnější místo na tanečním parketu. Do podkresu příprav byla nevtíravě zavěšena monotónní hudba, která vzbuzovala elektrizující atmosféru a očekávání. Vše připraveno, lidé vyvolávají jméno kapely a občas zazní i stesk nad ujíždějícím vlakem, ale hlavní hvězda stále nikde. Hudební background se rázem uhrančivě mění do basových poloh a lidé se uklidňují. Do návalu vzrušení se z mlhy noří zpěvák Lyxzén a stylově parkuje u mikrofonu, aby zpěvem přilákal i zbytek kapely a společně naráz vybičovali mohutný pohyb pod podiem. Pryč s nacvičenými tanečními kreacemi, tady dostala prostor směs nadšení a agresivity, nasvícená blikajícími světly arény - i v ochozech - zaplněného klubu. Hned po skladbě Life Support Addiction následuje Rather Be Dead, znějící takřka jako hymna. Už mohutný nástup písně vynáší první nadšence na stage diving a nejsou rozhodně poslední. Zvuk je výborný a světelné sekvence skvěle doplňují celkově hutnou atmosféru, až by sedící diváky v ochozech nejeden "tanečník" politoval.

Comebackové turné, jehož součástí měla být zastávka na Rock for People 2012, nebylo obcí fanoušku přijato s přílišným pochopením. Jako by tato deziluze ležela frontmanovi na mysli. Při jedné z několika hovorových pasáží Lyxzén vykresluje, proč jsme se oklikou přes zmíněný festival všichni sešli právě zde a jaké humorné situace celou tuto epizodku provázely. Především se však snažil připomenout, že byli a zůstanou "anarchistickou punkrockovou kapelou", a že komerční balast na jejich turné je třeba omluvit jejich záměrem kapelu definitivně zanechat hudebním dějinám. V jiné chvíli našel v publiku jednoho pamětníka vzpomínaného koncertu v 1996 a mnohé překvapil, že se jednalo o jejich vůbec první koncert mimo hranice Švédska (snad se Dennis nemýlí). Při jeho vzpomínání se Lucerny zmocnila nostalgická atmosféra a sám řečník měl v očích něco, co bylo autentické pro tuto chvíli a toto místo. Jako by se kruh uzavřel a neuskutečněné vystoupení na Rock for People bylo něčím, co se mělo stát.

Na kost propocení členové Refused diváky neochudili ani během přídavků a po chvíli už zbyl jen pohled na divadelní zdravici všech členů a pak sólové a upřímné loučení Dennise s takřka se všemi jednotlivě, když ne třesem ruky, tak alespoň pohledem.

Na turné, které dále přes německý Mnichov pokračuje na západ Evropy a přes USA až do Austrálie, se fanoušci budou moci rozloučit s kapelou, která zaznamenala hudební progres a inovaci nebývalého rozsahu a dala tak vzniknout další hudebním proudům jako např. post-hardcore. Kapelou, která bořila hranice hardcore/punk image, kapelou, která s trochou nadsázky zanechala vědomí, že i pravověrný punkáč a socialista se může stát nejvíce sexy mužem své země, jak se tomu stalo v roce 2004.

Kdo si tento večer našel čas (nebo vytáhnul z šuplíku letošní pásku z Rock for People) a zavítal do "malé Lucerny", může si dnes říct, že byl svým způsobem v hudebním muzeu a bude mít na co vzpomínat



text: Michal Šíp