RECENZE: Nežfaleš jsou štikou vrženou do stojatých vod

Vydáno 30.10.2012 | autor: redakce

Poslední deska pražských punkerů z Nežfaleš by se s trochou intelektuálního sebeukájení dala označit jako negativní důsledek pozitivní změny. Co si pod tímto spojením představit?

RECENZE: Nežfaleš jsou štikou vrženou do stojatých vod RECENZE: Nežfaleš jsou štikou vrženou do stojatých vod


kadej klub i bar obalNEŽFALEŠ
Každej klub i bar
Cecek records
11 trax / 29:43


Nežfaleš nikdo neodpáře několik věcí. V prvé řadě je to frontman Radek, který si umí napsat parádní texty, jaké v rámci českého punku nemají příliš konkurenci a nejspíše snesou ty nejpřísnější měřítka rockové hudby obecně. Dále je to buldočí zarputilost, která kapelu nutí jít za svým cílem, pokud možno neztrácet na kvalitě a nediskreditovat sebe sama. A v neposlední řadě je to ochota vynaložit nemalé prostředky na záležitosti, které v tuzemském punku stále nejsou samozřejmé. Takovou věcí je kupříkladu kvalitní nahrávací studio.

Pokud chceme nějak komplexněji pojmout celou tvorbu kapely a v jejím kontextu se podívat na novou desku, tak zcela jistě musíme vynechat první nahrávku a točit se na ploše posledních pěti zářezů. Ty totiž spojuje zcela jasně rozpoznatelný kapelní xicht, který se vine přes všechny nahrávky navzdory všem personálním patáliím a kolotočům. To ostatně byl ten nejlepší recept k cestě na vrchol pomyslného Olympu českého punkrocku.

Jenže to je i kámen úrazu. Štika vržená do stojatých vod zkrátka přestane být dravcem, protože se okolních kapříků přestane obávat. A to přesně se stalo i Nežfaleš. Stali se nepochybně špičkovou záležitostí s pramalou konkurencí, ale to všechno se odrazilo na poslední placce. Ta je totiž vlastně skoro stejná jako ta předchozí a působí, jako by jakýkoliv kapelní vývoj zcela ustrnul. Nežfaleš se podařilo vyrovnat poslední výkon, ale nikoliv překonat.

Ano, jsou zde zcela nepochybně silné kousky jako Ona má styl nebo Lovesong, ale chybí tu zoufale nějaký hit. Navíc by se tu dala najít i řada koncepčních zaškobrtnutí. Song Afterparty by byl skvělým otvírákem, ale tady je až na konci desky, kde v podstatě zanikne mezi srovnatelnými songy. A zvláštní kapitolou je závěrečný akustický song. Patos. Jinak se asi popsat nedá. V rámci kapelní tvorby je to jistě ozvláštnění, ale globálně se jedná spíše o nemastný neslaný song s textem, který by sám za sebe napsal asi každý punker.

Co z toho všeho plyne? Pražská parta natočila slušnou desku, ale byla to spíše sázka na jistotu. Kdyby se pánové odhodlali trochu zariskovat, mohla z toho být skvělá záležitost, avšak takhle jde jen o dobře odvedený standard. Ale není to málo? Pro tentokrát asi ne, ale příště už by to stačit nemuselo.

BEST TRAX: Lovesong, Ona má styl, Afterparty
ZKUS TAKY: Nežfaleš - Ber dokud dávám, Staré pušky - Sladkých 11, The Fialky - Šance

text: Petr Bláha
4/7

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít