RECENZE: Stone Sour chtějí vytěžit zlatý poklad

Vydáno 28.11.2012 | autor: redakce

Stone Sour vydávají první díl svého ambiciózního koncepčního dvojalba House Of Gold And Bones, Part 1. A protože jde o dvojalbum, je jasné, že za pár měsíců čeká fanoušky další nálož řízné muziky. Jak tedy vypadá první část tohoto "domu" - převládá zlato nebo spíš ohlodané kosti?

RECENZE: Stone Sour chtějí vytěžit zlatý poklad RECENZE: Stone Sour chtějí vytěžit zlatý poklad


stonersourSTONE SOUR
House Of Gold & Bones, Part 1
Supraphon
11 trax / 43:18


Corey Taylor je zřejmě neunavitelný nezmar. Uvažované angažmá u Velvet Revolver je sice momentálně u ledu, ale tento chlapík se přesto nenudí. Dříve se o Stone Sour mluvilo jako o jeho vedlejším projektu (společně s kytaristou Slipknot Jamesem "Jimem" Rootem), v posledních letech se karta obrací. Poslední studiová nahrávka maskovaných šílenců nese letopočet 2008. Předčasné úmrtí Paula Graye v květnu 2010 navíc kariéru úspěšné party z Des Moines přerušilo. Masky skryjí ledacos, bolest a smutek ze ztráty kamaráda a zakládajícího člena souboru však pohltit nemohou.

I Stone Sour museli ještě před nahráváním řešit personální lapálie. Dlouholetého baskytaristu Shawna Economakiho, který letos kapelu opustil, nahradil - alespoň ve studiu - Rachel Bolan ze Skid Row. Spojení je to sice překvapivé, ale evidentně bylo ku prospěchu věci.

Jestliže předchozí nahrávce Audio Secrecy bylo některými kritiky vyčítáno až přílišné tlačení na rádiovou či komerční pilu, novinka začíná pěkně zostra. Ve skladbách Gone Sovereign i Absolute Zero se kytaristé Jim Root a Josh Rand vyřádí dosyta. Metalového démona bez ostychu vypustí i bubeník Roy Mayorga (dříve např. Soulfly). I přes značnou dávku agresivity jsou obě písně až nakažlivě chytlavé. Album však obsahuje i pomalejší kusy - např. Taciturn nebo obě části The Travelers. Celkově je zvuk poměrně různorodý - od rocku či hard rocku přes odkazy na grunge až k metalu. Ale to není žádná převratná novinka. Stone Sour jsou přístupnější a pestřejší než Slipknot. I když třeba RU486 by se neztratila ani v jejich repertoáru.

Vzhledem k podobnému žánru může být občas těžké určit, jestli posloucháte Slipknot nebo Stone Sour. Což ovšem není výtka, pouze konstatování faktu. Není zvykem u recenze jedné skupiny tak často zmiňovat jméno další kapely. Corey Taylor je však výrazná osobnost a pokud stojí v čele dvou žánrově blízkých formací, srovnání se přímo nabízí.

Stone Sour si tímto prvním dílem postavili velice pevné základy, na kterých bude radost stavět. Nezbývá než doufat, že v přístím roce House Of Gold And Bones vyroste dalším patrem do krásy a druhý díl nezboří to, co bylo pracně vybudováno.

BEST TRAX: Absolute Zero, RU486, My Name Is Allen
ZKUS TAKY: Slipknot - All Hope Is Gone, Papa Roach - The Connection, Disturbed - Asylum



text: Tomáš Rumler
6/7

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít