RECENZE: Luno připravili další várku líbivého smutku

Vydáno 14.02.2013 | autor: redakce

Luno, jejímiž nejviditelnějšími tvářemi jsou zpěvačka Ema Brabcová a baskytarista Šmity, vydali druhé album Zeroth. Spojují v něm syrový kytarový zvuk s elektronickými prvky a rozhodně by nemělo uniknout vaší pozornosti.

RECENZE: Luno připravili další várku líbivého smutku RECENZE: Luno připravili další várku líbivého smutku


zeroth_fullLUNO
ZEROTH
Indies Scope
10 trax / 35:08


Nálada celého alba by se dala shrnout do slov jako jsou zádumčivost, pochmurnost a beznaděj. Přestože ani původní sestavy, kde Ema a Šmity působili, nehrály veselé a optimistické táborákové odrhovačky, přeci jen jistá kytarová bezprostřednost u Roe-Deer a chladná technická vycizelovanost u Khoiby smuteční náladu trochu mírnily, nebo ji alespoň držely trochu dále. V Zerothu je ale dojem melancholického oparu doveden k dokonalosti. Nutno ale jedním dechem dodat, že autorsky se na desce z velké části podíleli i další dva členové: kytarista Martin Starý a bubeník Honza Janečka.

Zeroth je minimalistické album. Většina skladeb stojí na několika rozložených akordech. Syntetizátory buď jen lehce podbarvují plochy jako třeba v refrénu No Heil Syndrome nebo tvoří jednoduché až syrové riffy a vyhrávky. Bicí by mohly být nahrány na počítači - tak čistá a precizní práci bez jakýchkoliv inklinací k exhibicím nebo předvádění se během breaků se jen tak neslyší. Bylo by ale chybou zaměňovat minimalismus s absencí invence nebo emocí. Právě vzhledem k naprosté jednoduchosti je znát každá změna beatu, otevření hi-haty nebo náhle přeboosterovaná kytara.

Ačkoliv se může zdát, že Ema zpívá pořád stejně a že v případě vymazání instrumentální stopy by zněly všechny vokální linky stejně, album působí překvapivě barevně. V první, kytarovější, ale zároveň akusticky čistší polovině alba je nejlepším kouskem Human Centipede, v níž jsou slyšet Radiohead (2+2 = 5 z Hail to the Thief), spolu s ponurým chorálem Plasma Generator (rozložený akord v refrénu je prostě geniální!). Lhostejný zpěv v kombinaci s bicími v úvodní Wrong Start pro změnu připomíná Black Milk od Massive Attack. V druhé, spíše elektronické půli pak zapůsobí titulní Zeroth s překvapivými optimistickými momenty, v Heart Cavernoma se objeví až jazzové momenty (můžete uronit slzu při vzpomínce na Aquaparty) a závěrečný Sizrhen se svými východními vlivy tvoří odpovídající zakončení skvělého alba.

Zeroth sice není albem plným hitů, avšak zvukem, koncepcí i invencí je plně nadprůměrné.

BEST TRAX: Human Centipede, Plasma Generator, This is the Fake
ZKUS TAKY: Roe-Deer - Aquaparty, Khoiba - Nice Traps, Röyksopp - The Understanding



Jiří Kalous
6/7

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít