RECENZE: Dido je stále stejná, jen muzika kolem ní se změnila

Vydáno 21.03.2013 | autor: redakce

Pětileté čekání fanoušků anglické zpěvačky je u konce. Důvodů k radosti ale moc nemají. Nová deska je rozpačitá a dá se říct, že Dido šlápla vedle. Měla raději zůstat v popových vodách a nehnat se bezhlavě do vln elektronického světa, kde platí trochu jiné zákony a pravidla.

RECENZE: Dido je stále stejná, jen muzika kolem ní se změnila RECENZE: Dido je stále stejná, jen muzika kolem ní se změnila


dido-girl-who-got-away-2013-600x600DIDO

GIRL WHO GOT AWAY
Sony Music
11 trax / 43:00

Předchozí album Safe Trip Home vyšlo už před pěti lety, avšak Dido ve skutečnosti pětiletý půst nedržela. Nové, více elektronické věci totiž začala nahrávat hned po vydání zmíněné desky. První ochutnávkou jejího snažení byl singl Everything to Lose. Ten ale na desce není, našel místo pouze na soundtracku dvojky Sexu ve městě.

Dlouhou pracovní přestávku má zřejmě na svědomí i zpěvaččino těhotenství a narození syna Stanleyho v létě před dvěma lety. Po roce a půl se ale hormony daly do pohody, tělo do původních tvarů a Dido byla opět schopná snášet nahrávací stresy.

První vlaštovkou zvěstující blížící se novinku byl singl Let Us Move On, který se éterem mihl už v prosinci. O měsíc později následoval No Freedom. Tento singl také otevírá desku. Hned od jeho začátku by se zdálo, že jsme si koupili něco od písničkářky, co vystupuje v kostele za doprovodu kytary a všudypřítomného praskání staré gramofonové desky. U Girl Who Got Away už začíná lehce tepat výše zmíněná elektronika. Bohužel nedochází k rozpracování nápadu a stále zůstává přimáčknut v tmavém koutě. V Let Us Move On slyšíme doprovodný rap Kendricka Lamara. Mimochodem, tahle skladba připomíná klidnější formu hitu Carmen Queasy dvojice Maxim a Skin.

Točilo se v Londýně a Kalifornii. "Část materiálu jsem zaznamenala ve svém vlastním hotelovém pokoji s klávesnicí a mikrofonem v ruce. Album je velká elektronická legrace," řekla interpretka před vydáním novinky. Drtivá většina hudby je dílem jejího bratra Rolla Armstronga, který to tentokrát sekal jak Baťa spartakiádní cvičky. Rollo, tvář Faithless, se snažil hlavně o to, aby nezaměnitelný hlas jeho sestry měl vždy navrch. Bohužel se mu to podařilo na úkor hudebních nápadů, které vyšuměly bez většího efektu. Právě nápady chybí na Girl Who Got Away nejvíc a občas je problém rozeznat jednotlivé písně od sebe.

Novinka je celkově ucelená a poměrně klidná a s trochou nadhledu by se dala přirovnat k projektu Enigma. Možná by našla místo v obchodech s relaxační hudbou. Skvěle by se tam hodila.

BEST TRAX:
Day Before We Went To War, No Freedom, Love To Blame

ZKUS TAKY: Texas - Red Book, Heather Nova - 300 Days At Sea, Amanda Marshall - Everybody's Got A Story



Karel Prchal

3/7

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít
[banner1]