Vydáno 19.07.2013 | autor: redakce
LIVE: Sigur Rós na Colours vydechli horký dech z ledové země
SIGUR RÓS
Colours of Ostrava
18. 7. 2013
Dnes již tříčlenná kapela kolem zpěváka Jónsiho přijela po obměně kádru, když Sigur Rós loni opustil klávesista a hlavní skladatelský mozek Kjartan Sveinsson. S jeho odchodem se zbytek sestavy popral statečně (ostatně důkazem je poslední deska Valtari), ba co víc, přijeli s jedenáctičlennou doprovodnou skupinou. A právě ta dodávala písničkám tu největší sílu. Aranžérsky nesmírně složité přechody a harmonie byly naživo uchvatné.
Že letos neheadlinuje rozjetý Iggy Pop či Alanis Morissette zjistili neznalí diváci hned při úvodní písni, která byla dokonce prosta bicích, a jenž naťukla směr jakým se bude ubírat celý jejich festivalový set. Abstraktní scénografie se žárovkami a typickými projekcemi soustředícími se vštšinou na "makro detail" nějakého přírodního prvku pak hrála vedlejší, avšak rovněž podstatnou, roli.
Zážitek umocnil i dokonalý zvuk. Všechny nástroje byly slyšet dokonale a to i v případě, kdy vykreslovala tiché kudrlinky tuba. Po atmosferických plochách s vysokým charakteristickým falzetem Jónsiho vždy přicházeli hymnické gradace ničicí všechno to křehké, co do té doby budovali. Pro neznalé repertoáru se tak koncert mohl zdát vcelku jednotvárný. Jenže na Sigur Rós musíte mít den, aby vám sedli... pak se totiž jednoduše necháte unášet po jejich nekonečném islandském potůčku tklivých harmonií. Pokud ho však nemáte, dost možná vás jejich hudba přinutí zívat.
To ale nic nemění na faktu, že Sigur Rós předvedli strhující vystoupení, po kterém zaplesala srdce všech hudbomilovníků. Výrazná Hoppipolla koncertně protahovaná na dvojnásobnou délku pak jistě bude patřit k top momentům letošních "barev", tím spíš umocněná industriálním pozadím areálu Dolních Vítkovic - ten totiž opět dýchá neopakovatelnou atmosférou a dodává festivalu třetí rozměr.
text: Tomáš Tenkrát, foto: Matěj Slezák
0,00
čtenáři
hlasuj
