Vydáno 02.08.2013 | autor: redakce
Už v odpoledních rozhovorech skupina potvrdila odchod druhého kytaristy, jejich písně tak mohly v živém provedení přijít o důležitý prvek. Jak se však později večer ukázalo, semknuté klubové prostředí ve spojení se silnými melodiemi Dylana Baldiho všechny pochybnosti okamžitě rozehnalo.
CLOUD NOTHINGS
007, Praha
1. 8. 2013
Texty písní Cloud Nothings jsou strohé, úsporné, pouze doplňující hudební složku, přesto mají silný výpovědní charakter a pro nejednoho ztraceného teenagera se mohou stát blízkými. Stejně jako jejich devastující výkřik "No Future, No Past" ve vygradované stejnojmenné hymně se i skupina odevzdaně toulá světem a užívá si svou momentální slávu. Skupina okolo čerstvě dospělého (podle amerických zákonů) Baldiho si je vědoma, že je aktuálně hypována a podobná příležitost už se nemusí naskytnout, proto si jedou desetizastávkovou evropskou šňůru více méně jen tak na pohodu - vypůjčené nástroje, procházky městem, objevování místních podniků, hraní pouze aktuálního materiálu i fuckování Billyho Corgena na polském Off Festivalu.
Zhruba hodinový koncert ve strahovské Sedmičce sice nebyl vyprodán, i tak přišlo úctyhodných zhruba sto sedmdesát lidí, kteří dokázali vytvořit dostatečný kotel na to, aby k naplánovanému setlistu zazněla i jedna starší věc - Can't Stay Awake. Jakkoliv je přístup trojice k životu znuděný, až nihilisticky prostý, do hraní dávají vše. Bubeník Jayson si sundá brýle, aby si je v zápalu hry nerozmlátil, TJ drží celou dobu soustředěně basovou linku a Dylan zkouší hrát za dva, přičemž se zem pod jeho levou paží čím dál tím více pokrývá odkapávajícím potem. A i když v některých momentech může doprovodná kytara chybět, v malém klubu se to ztratí. Navíc punk Cloud Nothings je i přes svou ostrost stále dost pop, tudíž si lze chybějící party jednoduše domyslet.
Dobrým tahem bylo i sestavení setlistu, který sestával z kompletně přehraného alba Attack On Memory, třech novinek a již zmíněného singlu z debutu. Ukázalo se, že řeči o podobě budoucí nahrávky pouze dokazují, nakolik je Baldimu vše ukradené a veskrze nic o novince nedokáže říct. Z živého provedení lze konstatovat snad jen tolik, že své starší příbuzné dobře doplňují a více než o změně lze mluvit o pokračování v nastavené linii. Zda se povede natočit něco podobného jako loni i bez Stevea Albiniho bychom se mohli dozvědět již na konci tohoto roku. A po povedené pražské premiéře to smrdí i další zastávkou na nastávajícím turné.
Letní prázdniny nám Cloud Nothings krásně rozpůlili a byť není horké počasí pro klubové koncerty ideální, občasná sauna je zdravá za každého počasí. Kapela prokázala potenciál, že jejich kariéra má po skvělém startu šanci běžet dlouhý a úspěšný závod. Snad se jejich trasa přes naši zemi ještě několikrát stočí, minimálně na malém pódiu umějí své zboží prodat velice přesvědčivě. Bez sentimentu.
text: Ondřej Bambas, foto: Kiitja
0,00
čtenáři
hlasuj