Epoxies: Punk's not dead. A disko taky ne!

C, Avengers, Epoxies
8. 2. Futurum, Praha

Punkovému (anti)hnutí zanedlouho nezbude než bilancovat (anti)kristovy roky. Zejména v 80. letech to vypadalo, že rebelie a neschopnost vystoupit z kánonických těsných jeansů a křiváků pohřbí sebe samu zaživa; spolu s drogami a v nihilismu si libující filosofii. Prostě důsledné dotažení zaříkávací formule „no future“. Jenže teď tu máme multikulturalismus, globalizaci a internet, positivismus a fakt, že ne každému se chce dobrovolně umírat. Zkrátka a jednoduše, i punkový koncert může být docela příjemný a veselý večírek.

Zrovna jako 8. února ve Futuru v případě vystoupení tria C, Avengers a Epoxies. Jako první pódium obsadili C z jižních Čech. Vyšli ze stejné alternativní scény jako Sunshine, s tím rozdílem, že Céčka „postrádají“ zpěváka. Vlastně ho ani nehledali. Instrumentálky odehrané na kytaru, basu a bicí, doprovázené klávesami, zaujmou hlavně fanoušky nové vlny, kteří už nechtějí tančit klackovitě dopředu dozadu, ale i do stran a pěkně v bocích. Většinu přítomných však jejich vystoupení „pouze“ v dobrém slova smyslu zaskočilo. Zřejmě přišli kvůli našláplejším souborům.

Penelope Houston z kalifornských Avengers toho od svých teenagerských let stihla docela hodně. V baru jí ještě nechtěli nalít, když se svou kapelou hrála requiem rozpadajícím se Sex Pistols. To byl Winterland, San Francisco, rok 1978. Ve Futuru se z původní sestavy Avengers krom dámy za mikrofonem představil ještě kytarista Greg Ingraham, zbylá místa zaujali o generaci mladší spoluhráči. Vystoupení mělo jasný cíl, vyždímat z toho co se dá. Místy melodický, řízný punk/rock s trochou HC, aby nebyla opomenuta někdejší šňůra koncertů s ráznými Dead Kennedys.

Penelope i před zraky českého kronikáře Alexe Švamberka, kterému letos vyšla publikace o americkém HC a punku Nenech se zas oblbnout, dostála pověsti ambiciózní divy, jejíž vliv je patrný i ve sféře populární hudby, například taková Pink jako by jí z oka vypadla.



Oregonští Epoxies, kteří vystoupili na úplný závěr punkového večírku, uvádějí mezi své spřízněnce kupříkladu Devo, Ramones, Duran Duran či Blondie. Že si nedokážete představit, jak taková kapela zní? Z velké části karikatura sama sebe, barevné kostýmy, androidé místo kapelníků a hlavně melodický punk/rock podbarvený docela úchylným zvukem primitivního casia. Všechno nenápadné, a hlavně nakažlivé.

Devo jsou oproti partě motající se kolem zpěvačky Roxy Epoxy géniové. Jenže Epoxies jsou hlavně a především zábava, živý komiks. Jedinou otázkou zůstává, kdo si to víc užívá; jestli kapela na pódiu, nebo ti dole pod ním, zaměřováni zeleným paprskem kytaristy Vize Spectra.

Lukáš Král

Pořádala agentura Ladrogang.